Tělocvikářka

Učitelka
Učitelka

Helenku má každý rád,
i když občas zlobí.
Zdenda je s ní kamarád,
na hřišti nás honí.
Volejbal jsme hráli málo,
víc jsme běhali,
kolik sil už nás to stálo,
když jsme škemrali.
Míč je naše parketa,
běh nás jenom nudí,
svištět jako raketa,
modří nebo rudí.
Co však naplat?
Smůla asi…
Jak má zjistit
naše časy?
Osnovy už nelze měnit,
budeme se muset změnit,
začít běhat v rychlost,
když bodá nás od kosti.
Kolik nervů ji to stálo,
dostat z nás jen takhle málo.
Byli jsme a budem‘ líní,
ostatní však nejsou jiní.

Autorka básně: Pavlína Ch.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*