Osamocená (próza)

Poezie
Poezie

Stojí tu tak hrdě, majestátně opřená, a nebýt té nádherné vůně čerstvého dřeva, která ke mně vane, ani bych si jí nevšimla. Ještě dnes je cítit čerstvý nátěr. Dnes tu stojí tak osamocená a zaprášená, a přitom ještě před čtyřmi lety byla úplně nová. I dnes je velmi krásná, a pořád vypadá jako nová. Není to smutné, že nemá odřený hmatník od urputné snahy o hudební výkon? Ba i struny jsou na můj vkus až moc zachovalé.

Vždycky jsem ji tak trochu zanedbávala, ale bylo to lepší, než ji tu vidět stát tak nechtěnou. Vzpomínám si na tu trému před hodinou, soutěží nebo koncertem v hudební škole. Nejkrásnější léta dětství. Má kytara – vždyť i ona má tělo, krk a hlavu – má tedy i duši. Chci jí udělat radost a zase být tím ustrašeným děckem jako kdysi – začnu zase hrát…

Autorka: Pavlína Ch.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*