Básničky

Plamen svíčky tiše hoří, šedý dým se nad ním vznáší a můj svět se zatím boří. A mé naděje zháší temno kolem svíce, jež šíří se a více […]

Posíláš mi klubíčko svých myšlenek, ať prý si jej uschovám. Ale já musím to klubíčko rozplést, abych z něj mohla uplést svetr… a jehlice jsou mým jazykem. […]

Kyvadlo hodin nenasytně olizuje vteřiny mého života tak, jako mlsný jazýček pochoutku, které nemá nikdy dost. Už tak mám pocit, že ujídá příliš. Což teprve […]

Do písku jsi prstem psal, ať tě neopouštím. Ta dvě slova vítr svál, zbyl jen písek v poušti. Z lásky jsi se vylhával. Já nevěru neodpouštím. Autorka […]

Vagóny dnů ujíždějí krajinou, v jídelním voze sedím u stolu, a kadeře padají do talíře. Nakrojím bochník a nakousnu krajíc denního chleba a dál usrkávám polévky mládí. Z oken je vidět… […]

Když na lože v noci lehám, chtělo by se dávno spát. Cosi zvenčí mi však nedá s klidem ulehat. Přes zatemnění jasná zář škvírami se drásá, to […]

Ale kdepak, co tě nemá, ona vůbec není němá, jen nechce být měkká a říkat, co se od ní čeká. Chápeš, co chci tímhle říci? Chce […]

Konvence a pravidla, vozovka a svodidla. Svoboda a anarchie, pak psychická terapie. Volím pravou míru, harmonii středu. Budeš-li mne hledat, budu kráčet vpředu dlouhé řady průměrnosti… Autorka básně: […]

Předmluva od matky: Na tuto báseň jsme narazili náhodně. Byla ručně napsaná, ostatní básně byly vytištěny na domácí tiskárně. Podle písma ji zřejmě napsala na […]

Při měsíčku sedávala, při měsíčku plakávala, na hřebenech ostrých skal. Pro ni život neměl cenu, jenom si s ní pohrával. Autorka básně: Pavlína Ch.

Tvá láska je patová, život dávno dal ti mat. Šance už je nulová, ty ztrácíš chuť se rvát, nebudeš již taková, však nepřestaň se smát. […]

Stojí tu tak hrdě, majestátně opřená, a nebýt té nádherné vůně čerstvého dřeva, která ke mně vane, ani bych si jí nevšimla. Ještě dnes je cítit […]

Venku prší, venku je tma;zvony znějí tajemně.Venku prší, venku je tma;a mně není příjemně.Venku se setmělo, venku se blýská;a mně se po slunci strašlivě stýská. Autorka […]

Což to nevidíš?Je tam jenom mříž.Copak ten štuk na stěněpřipomíná tuleně?Vidíš? Tu jsou nožičkya zde malé tlamičky.Jsou to pěkné kousky,tady mají fousky.Vidíš? Je to tak.Neklame […]

V temné noci, kdy chlad zebe, spatříš jenom tmavé nebe, hvězdy a zář jasné luny na jezeře zářící, stříbrným když vláknem šije vzory kráse patřící. Utichl […]

Navzdory přírodě a pro přízeň duhy maluji na nebe barevné pruhy. Pestré jak život, jasné jak jitro. Prosvítí den, rozjasní tvé nitro. Kol plují beránky bílé […]

Těžké je žít a nechat žít, když máš chuť někoho přizabít. Ten pocit se nedostavuje zřídka. Občas když vidím ta přidrzlá kvítka, otvírá se mi kudla […]

Měj jsi mamon, chtěl jsi víc. Ztrácíš přehled, nemáš nic. Měl jsi každou, kterous‘ chtěl, které se ti zachtělo, na kterou jsi pomyslel. Vždy máš […]

Jako vojsko po bitvě,jak mrtvola po pitvěpřipadá si večer.Miluje své děti,má jich jako smetí,padá na ni únava.Uklízí dům, pere, vaří,žehlí, a pak hospodařípro početnou rodinu.Manžel chodí zvečera,pak zapírá […]

Kluku, jak tě napadloolizovat struhadlo?Teď je kuchyň plná krve,říkala jsem ti už prve(když jsi cucal žiletkua řval na malou Anetku):„K obědu jsou knedlíky,tak nežužlej ty špendlíky.“ […]

Nejsou činy, jsou jen slova,dnes to vidím zas a znova.Skutek utek‘, sliby plynou,zbývá jen snít pod peřinou.Shrnu-li to v jedné větě,snila jsem o lepším světě.Povídám své staré tetě:„Lidé […]

Jednou i na nás poroste tráva,matičko Země, a tak buď zdráva.Jednou i my budeme pod drnem,do toho se téměř nikdo příliš nehrnem´.Jednou budem´ čuchat kytky zespodu.Kdo by chtěl […]

Všude okolo mě je tma,vidím jen černou temnotu.Ty jsi mé světlo na konci tunelu,jenže jede vlak… Autorka básně: Pavlína Ch.

Nechtěla jsem si s tebou cokoli začít,to z toho důvodu, že si byl mladší.Sice ne o moc, sice jen o málo,bylo to tak, ač se to nezdálo.Modré oči, plavé […]

S roubíkem přes oči, s roubíkem v ústech, spoutaná krčí se v rohu, tmavém koutu lidské duše. Však můžem být vděční, že tam dodnes vůbec přežila. Čekali jste […]

Hlava k zemi sklopená.Pod silnými brýlemi,očka strachem přivřená.V roztrhané kapse,ručka v pěsti sevřená.Na cestu nevidípro hořké slzičky.Umí být krutéi dětské pěstičky,Jenom se mu smáli,snad ho málo znali,snad […]

Tóny flétny znějí krajem,tichým hlasem harfa hraje.Skřipky pějí líbezně,smyčec klouže bezmezně.Po strunách se vozí dlouze,vysmívá se jeho touze.Co mu hudba našeptává?Odpověď již očekává,neslyší ji ale […]

Jsi vůně dáleka blízkost okamžiku.Jsi malé sladké nic,co zmizí v tichu.Máš tisíce jmena žádnou podobu.Máš zvláštní názorya nevěříš v náhodu. Autorka básně: Pavlína Ch.

Venku krásný jasný den, máš chuť si pohrát se sluncem. Máš chuť se radovat a nepřestat se smát. V tom uslyšíš z dáli ty hlasité zvuky sanity… Autorka […]

Denní světlo už sbalilo své kufry a odchází kamsi za město. V ulicích, tedy i v té naší, bylo zažehnuto první pouliční osvětlení již před hodnou chvílí. Jeho zář […]