Levný sulc

Ztuhlý sulc

Myslela jsem si, že když budu opatrná a nebudu nikam chodit, že se Coronavirem nenakazím. Ukázalo se, že tady ani opatrnost nepomůže. Verdikt zněl: „Pozitivní“.

Tak jsem se odebrala domů zahájit desetidenní izolaci. Naštěstí průběh lehký. Žádná teplota, žádné dýchací problémy, jenom mě trochu bolela hlava a měla jsem vodovou rýmu. V necoronavirové době bych tomu nevěnovala žádnou pozornost.

Izolace nic moc. Sice jsem pracovala z domu, byla jsem přes počítač s kolegy v každodenním kontaktu, ale ty procházky opravdu chybí.

Izolace skončila a já přemýšlela, kam se nejprve vydám. Tak asi na nákup. Deset dní jsme žili ze zásob, tak trochu projedu auto, dobiju baterku a nakoupím. Jela jsem do Globusu.

Jak už jsem se někde zmiňovala, nemůžu vidět pěkné maso. Jak ho vidím, už přemýšlím, co z něho udělám a než se naděju, je v košíku. Někdy si myslím, že mi tam skáče samo. Teprve když přijdu domů, tak si uvědomím, že tolik masa těžko zpracuji a musím ho mrazit. A tak se mi přihodilo, že mám dvě lednice a tedy i dva mrazáky. Pořád se snažím jednu lednici zlikvidovat, ale ty nákupy masa mi to neusnadňují. Zatím se nedaří.

Byla jsme si vědoma toho, že kolem masa musím projít opatrně. Najednou mi oči padly na dva obrovské pytle s vepřovými kostmi. Už jsem je tam viděla i dříve, ale nikdy jsem jim nevěnovala pozornost. Vypadaly čerstvě, začala jsem uvažovat, na co je lidé kupují. Napadlo mě pro velké psy. Taky by z nich mohl být super vývar na polévky. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem měla jeden v košíku a dřela ho domů. A to doslova a do písmene. Před domem byla halda sněhu, nedalo se k němu zajet.

Když jsem ten obrovský pytel doma vybalila, tak jsem si říkala, že mi ten Coronavir asi vlezl na mozek. Byly tam tak obrovské kosti, že se mi nevešly do největšího hrnce. Třeba celé nožičky s kostí ke kolenu nebo lopatky. Tak mě napadlo nejdříve je péct. Na plech se vejdou. Tedy ne na jeden. Byly toho hned dva obrovské plechy. Vyložila jsem je pečícím papírem a pekla je 3/4 hodiny na 150 °C.

Chrupavky v kloubech změkly a nohy se daly porcovat na menší. A dokonce se mi podařilo je narvat do hrnců. Zalila jsem je horkou vodou, přidala bobkové listy a nové koření a vařila na mírném ohni 2 hodiny. Vodu nesolím, sulc lépe tuhne.

Po uvaření jsem kosti vyndala z vývaru a byla jsem překvapená, že je na nich i docela dost masa. Maso jsem obrala od kostí, dala ho do mísy a zalila vývarem. Díky nožičkám se po vychladnutí udělal krásný tuhý sulc. Chuťově super. Zbylý vývar jsem dala do dvou vaniček a zmrazila. Láďa Hruška by byl na mě pyšný. Ten obrovský balík kostí stál neuvěřitelných 9,- Kč. Ani nevím, kolik jich na váhu bylo. Ta nebyla na balení uvedena. Podle všeho narvou pytel kostmi a váhou se nikdo nezabývá.

Ztuhlý sulc

Sádlo, které je na povrchu seškrábnu těsně před konzumací. Sulc tak v lednici neosychá.

Sulc je nejlepší s octem a cibulí. Před konzumací je nutno ho osolit, popřípadě opepřit.

Sulc s octem a cibulí

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*