V této rubrice vzpomínám na poslední dny života své dcery. Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o její nemoci a chvíle beznaděje, nás dělily pouhé čtyři dny. Byly to ovšem čtyři nejdelší a nejzoufalejší dny v mém životě.
Když bylo po všem, napadlo mě, že bych měla své pocity z této doby zapsat. Snad proto, kdybych jednou na něco zapomněla. Toho jsem se asi nemusela bát. Za pár dnů to bude rok, co jsem vše prožila a pamatuji si to, jako by to bylo včera.
Přiznám se, že jsem tyto vzpomínky původně neměla v úmyslu zveřejňovat. Pak mi kdosi řekl, abych je na web dala, že to možná bude zajímat i její přátele. Tak snad ano, zpětnou vazbu nemám.
K prvnímu výročí úmrtí Páji jsme přidali sekci Vzpomínky přátel na Páju.
- Vzpomínky nekončí
- Vzpomínky po roce
- Opona spadla, končíme
- Tak už máme hrob
- Výběr hrobu
- Pohřbem nic nekončí
- Pohřeb
- Přípravy na pohřeb
- Vyklízení bytu
- Osudný telefon
- Poslední společné chvilky
- Poslední kapka naděje umřela
- Přestávám věřit
- I takhle se dá prožít Silvestr
- Poslední večer
- Stále vidím tu krásnou blonďatou hlavu
- Zatracený primář
- Proč se tohle děje zrovna nám?
- Den, který bych chtěla vymazat z kalendáře
