Osudný telefon

Vzpomínky
Vzpomínky

Ano, v pondělí 6. ledna zazvonil osudný telefon. Volali z nemocnice, že provedli vyšetření mozku a že Pája umřela. Odpoledne přijedou z IKEMU. Budou zjišťovat, jestli budou moci použít nějaké orgány a pak ji odpojí od přístrojů. Tak jestli ji ještě chceme vidět, že bychom měli co nejdříve přijet. Je zvláštní, že jsem tento telefonát očekávala, očekávala jsem ho i v osudné pondělí, a přesto jsem byla zaskočená. Asi jsem čekala nějaký zázrak, který se ovšem v mém životě neděje. Hned jsme vyrazili do Ústí. Naposledy. Ležela tam a i po smrti vypadala jako když spí. Nemůže být pro matku nic horšího, než když musí svoji dceru navždy opustit. Nemůže být pro matku nic horšího, než když si uvědomí, že dceru již nikdy neuvidí. Každá teď budeme stát na jiné straně břehu. Ta řeka mezi námi je tak široká, že druhého břehu nelze dohlédnout. Někde tam obě budeme, ale již nikdy se neuvidíme. Zbydou jenom vzpomínky.

Také nikdy nezapomenu na tu chvíli, když Tom rozeslal na všechny kontakty z Páji telefonu zprávu, že jeho sestřička Pája umřela. Pak už to u nás jenom cinkalo a cinkalo. Chodily kondolence z celého světa. Věřte, že těch kontaktů tam měla požehnaně.

Hodně jsem v této těžké době přemýšlela o IKEMU. Přijedou, vezmou si co potřebují a zbytek dcery nás nechají pohřbít. Tak to přeci ten anesteziolog řekl.  Pokud se to netýká vaší rodiny, tak vám darování orgánů připadá normální a záslužné. Když k tomu dojde ve vaší rodině, zdá se to jiné. Jsem plná emocí. Ty když mě opustí, tak je mi jasné, že to musí být.

Pája byla velmi obětavá, vždy myslela na ostatní, měla sociální cítění a snažila se pomáhat. Tak Pájo, vlasy nevyšly, tak snad pomůžeš jinak. Chtěla jsem o tom vědět co nejvíce. Lékařka mi řekla, že orgány od lidí s nádory používají jenom v krajních případech. Tak všechno možná dopadne úplně jinak. Přesto jsem si vzala kontakty na IKEM, kam si mám zavolat tak za 14 dní. Tam mi řeknou, jestli byl Páji orgán někomu darován. Přiznám se, že jsem to vědět chtěla, ale bála se tam zavolat. Smrtí Páji ze mě nějak vyprchala veškerá statečnost. Můj přítel Zdeněk tam ochotně zavolal. Tak jo, i přes nádor pomohla někomu zachránit život! Tak snad vše dopadne dobře. To už se ale nedozvím.

Předchozí: Poslední společné chvilky

Následující: Vyklízení bytu

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*