Výběr hrobu

Vzpomínky
Vzpomínky

Pája mrzne v nevytopené chatě a my odjeli do Františkových Lázní. Tam jezdili rádi už moji rodiče, my tam jeli už také poněkolikáté. Vždy spíme ve stejném hotelu a myslím si, že nám dávají i stejný pokoj. Mají tam výbornou kuchyni. Je problém si tam v poledne dát oběd. Jezdí tam na jídlo celé zájezdy. Tentokrát se mi moc nechtělo, ale všichni říkali ať jedu, že mi nové prostředí pomůže. Tak jsem poslechla a jela.

V té době už se v Číně rozjel Coronavirus. U nás jsme si říkali, že je to daleko, že nás to nepostihne. Ale pochybnosti stejně byly. V sobotu jsme večeřeli a najednou se do restauraci přihnal celý autobus Asiatů. Ani nevím, co to bylo za národ, jestli to byli Číňani z Wuchanu a nebo úplně jiní Asiati. Já je úplně neumím rozlišit, všichni z těchto končin mi připadají stejní. Asi jsem nebyla sama, kdo si v této chvíli uvědomil, že takovéto zájezdy mohou vir rozvézt po celém světe. Zavládla mírná panika, lidé začali opouštět restauraci. My dojedli, už jsme si ani nedali jako vždy víno a také odešli.

Po příjezdu jsem pokračovala tam, kde jsem skončila. Chodila jsem po hřbitově a hledala inspiraci pro Páji hrob. Nejdříve jsem chtěla nechat vytesat podobu Páji rovnou do žuly, pak jsem to ale zavrhla. Obávala jsem se, že někdo, kdo Páju nezná, nemusí podle fotky vystihnout mimiku jejího obličeje a že to nebude Pája. Pak bych chodila na cizí hrob. Tak jsem se rozhodla pro porcelánovou fotografii. Vybrala jsem fotku, která se mi asi líbila nejvíce. Tu jsem i nosila v peněžence a vlastně dodnes nosím. Myslím, že si ji nechávala dělat do indexu. Není úplně aktuální, ale za to nejoblíbenější. Na tu se budu chodit ráda dívat na hřbitov.

A co nějaký ornament okolo fotografie? Zase jsem hledala inspiraci na hřbitově. Žádný křížek ani zlomenou růži jsem nechtěla. Byl sice začátek února, ale země nebyla zamrzlá, tak jsem se rozhodla zajít do kamenictví a poptat se, jak to s těmi hroby vlastně je. Byla jsem překvapená. Hroby normálně staví. Domluvila jsem se, že 10. února přijdu vše domluvit. Já jsem dost nerozhodná. Vzala jsem si tedy hned dva poradce, a to Zdeňka a sestru Milenu a vyrazili jsme.

Hned po příchodu do kamenictví mi padl jeden hotový hrob do oka. Takový podobný nechám udělat. Rozhodla jsem se i pro vitrínku, abych tam mohla umístit stálou dekoraci. Pak určitě lucernu a vázu ve stejném dekóru jako hrob. Ve výběru žuly jsem dost váhala, ale nakonec jsem vybrala a jsem s výběrem spokojená i po téměř devíti měsících. Tak snad to tak i zůstane. Pak už jenom druh písma a barvu nápisů. Pája měla ráda stříbrnou. Tak asi tu. Ale bude vidět na světlé žule? Majitelka kamenictví nás ujišťovala, že stříbrná bude dobrá, že vidět určitě bude. Už chybí jenom ten ornament. V nabídce kamenictví se mi také žádný nelíbil. Ten musím dodatečně dodat. Trochu jsem spoléhala na Tomášovu známou designérku, která dělala parte. Pak jsme si ještě vybrali hrobové místo a šli. Hned druhý den jsme ho zaplatili. Tak se nám to trochu pohnulo.

Předchozí: Pohřbem nic nekončí

Následující: Tak už máme hrob

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*