Kysané zelí z cukety

Cuketové zelí
Cuketové zelí

Před časem jsem uvařila těstoviny s cuketovým zelím. Hlávkové zelí jsem v tomto receptu nahradila cuketou. Upravila jsem ji stejně, jako když dělám přílohu z čerstvého hlávkového zelí. Byla jsem nadšená.

Na zelí jsem vyrůstala. Tedy hlavně na kysaném. Moji rodiče ho na zimu nakládali do obrovského porcelánového hrnce. Bylo sice zapotřebí se o něj starat, ale pak vydrželo až do jara. Přírodní zdroj vitamínu C. Někdo si pro céčko chodí k Dr. Maxovi, my chodili do sklepa.

Já zelí do sudu nenakládám, protože nevím, kdo by ho u nás jedl. Asi bych s ním musela na farmářské trhy. I když si myslím, že bych měla úspěch. Pamatuji doby, kdy se kupovalo vážené kysané zelí přímo z dřevěného sudu. Všem chutnalo, ale moje maminka o něm říkala, že je kvašení chemicky urychlené, že to chce svůj čas, že takhle to není ono. A to já, když si ho nakládám, tomu ten čas dávám. Dělám si ho tedy jenom v malém, do zavařovacích sklenic. U Krušnohorců se asi moc nejedlo, protože on na něj není zvyklý a s konzumací mi moc nepomáhá.

Tak jsem si řekla, když dušená cuketa ala hlávkové zelí mi chutnala, proč ji tedy nezkusit nechat zkvasit.

Co si budeme povídat. Kdo pěstuje cukety, tak na konci sezóny už na ně nemá chuť. A udělat z nich kysané zelí je zase něco úplně jiného. To nemá vůbec chuť cuket.

Pustila jsem se do toho a vůbec jsem nelitovala.

Suroviny:

  • 2000 g cukety
  • 2 cibule
  • kmín
  • 2 vrchovaté lžíce soli
  • klacky kopru
Základní suroviny

Cuketu jsem oloupala a nastrouhala nahrubo. Přidala najemno nakrájenou cibuli, sůl a kmín. S kmínem nešetřete. Vše jsem důkladně promíchala a chvíli nechala odstát. Cuketa pustí šťávu.

Cuketové zelí k plnění do sklenic

Takto připravené cuketové zelí plníme do sklenic. Je třeba ho opravdu pěchovat, nesmí v něm být vzduch. Sklenice plníme hmotou až pod hrdlo a nejlépe po okraj zalijeme šťávou z cukety. Navrch přidáme klacky kopru. Zavíčkujeme a dáme na talířek do teplé místnosti kvasit.

Naložené zelí

Proces kvašení uvidíte i uslyšíte. Šťáva odtéká ze sklenice na talířek a při tom můžete slyšet slabé syčení. Záleží na teplotě, ale já jsem to už po týdnu nevydržela a ochutnala. Bylo ještě trochu nedokvašené, ale mně to nevadilo. Pustila jsem se do něj. Po odebrání je třeba ho zase dolít osolenou studenou vodu a proces kvašení pokračuje.

Za týden a půl, bomba. Zelí bylo hotovo.

Nejprve jsem ho zkonzumovala trochu syrového a pak z něj zkusila uvařit přílohové zelí k bramborovému knedlíku a pečené krkovičce.

Cuketové zelí jako příloha

Ani jedna varianta nezklamala. Byla jsem mile překvapená. Jako příloha bylo dokonce za chvilku hotové. Prohřála jsem ho, přidala nastrouhaný syrový brambor na zahuštění a jakmile se brambor spojil se zelím, měla jsem hotovo. Přimíchala jsem osmaženou cibulku, trochu ho osladila a mohla servírovat.

Bramborový knedlík s krkovičkou a cuketovým zelím

3 komentáře

    • Kysané zelí z cukety jsem letos dělala poprvé. Myslím, že když se dá šťáva až po okraj sklenice a víčko se úplně silou neutáhne, že se při kvašení upevní. Já jsem dělala tři sklenice. Jednu jsem použila jako přílohu k masu a knedlíkům, z druhé ujídám a třetí mám od 28.8.2022 na lince a vypadá dobře. Kdyby se víčko nevtáhlo, zelí by už dávno plesnivělo.

    • Tak jsem 7.11.2022 otevřela poslední sklenici se zelím z 28.8.2022. Na první pohled vypadala dobře, zelí nezhnědlo ani nezplesnivělo, ale bylo moc měkké. Na delší skladování nedoporučuji.

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*