Po návštěvě vrchu Vysoká v Miskovicích, jsme mířili na Kačinu, kde jsme si chtěli projít další zámecký okruh. Naposledy jsme tam byli v roce 2021 a shlédli jsme 13 Chotkovských komnat. Teď jsme měli v plánu prohlídkový okruh Život pod schody – zázemí služebnictva. Cestou jsme se ještě chtěli někde zastavit na obědě.
Při silnici jsme zahlédli restauraci Hostinec u Zlatého Lva. Zajeli jsme na parkoviště. Připadalo mi, jako bych tam už někdy byla. Když jsem se pozorněji rozhlédla, všimla jsem si přes silnici chrámu. Byla jsem doma. V této restauraci jsme si v roce 2021 dávali pití, poté, co nás odradil od návštěvy této katedrály způsob prodeje vstupenek. Vstupenky se musely zakoupit buď v Informačním centru Sedlec a nebo přes oficiální rezervační systém, a to na konkrétní čas a hodinu. Takže, když už dorazíte do katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, nedostanete se dovnitř. Buď letíte do infocentra a nebo si počkáte na volný termín v rezervačním systému, přesto, že se v katedrále pohybovaly dvě ženy. Jedna prodávala suvenýry a druhá kontrolovala jinde zakoupené vstupenky.
Při obědě přišel Krušnohorec s geniálním nápadem, že vyměníme návštěvu Kačiny za prohlídku katedrály. Já už se viděla u sestry, kterou jsme měli navštívit po Kačině. Nakonec jsem souhlasila. Prohlídka katedrály bude rychlejší. Zvláště, jestli vstupenky zase nebudou dostupné.
Tentokrát obě dámy seděly v budce. Nikdo nestál u průchodu do katedrály, aby kontroloval vstupenky. Myslela jsem si, že od vstupného za tu dobu upustili. To jsem se ale mýlila. Když jsem chtěla projít, jedna z nich na mě zavolala, jestli mám vstupenku už z kostnice. Tu jsem neměla, tak jsem přistoupila k okénku a zeptala se, kolik vstup stojí. Sto padesát Korun se mi zdálo dost. Zvlášť, když od vchodu vidím celou katedrálu. I hlavní oltář. Čím mě asi tak chtějí ohromit? To jsem řekla i paní u přepážky a chystala se odejít. Krušnohorec si už mezi tím vstupenku zakoupil. Tak na něj tady počkám, řekla jsem si. Paní od přepážky se nevzdávala a řekla mi, že neuvidím originál sedlecké monstrance, která patří mezi nejstarší na světě. Ani v chrámu sv. Víta takovou cennost nemají. Byla jsem nahlodaná, ale ne úplně přesvědčená. Paní přitvrdila: „Kde uvidíte půdu chrámu?“ Tak to je pravda. Se slovy, že paní je na tomto místě k nezaplacení, jsem si zakoupila vstupenku. Hned mi chtěla prodat společnou s prohlídkou kostnice. Tu jsem už odmítla. Pak ještě zkusila tištěného průvodce. Postačím si s on line průvodcem. Nic dalšího kupovat nebudu. Po chvilce jsem se pokorně vrátila a průvodce zakoupila. V mobilu to nebylo ono.
Tak tohle bylo vidět už při vchodu do katedrály. Nakonec tam toho ale bylo k vidění mnohem více.
Prohlídku katedrály postavené v letech 1290 až 1320 jsme zahájili severní částí (levá strana). V roce 1995 byla zapsána na seznam UNESCO. Jako první jsme shlédli šest obrazů starých mistrů, mimo jiné zabývajících se i tematikou sedleckého kláštera, který stál na tomto místě před nynější katedrálou.
Následovaly ostatky cisterciánských mnichů zavražděných během husitských válek v roce 1421. Prohlédli jsme si i obraz Žarošické madony.
V klenotnici jsme konečně shlédli sedleckou monstranci vyrobenou v parléřovské huti před rokem 1389. Před drancováním husitů byla převezena do Rakouska a teprve v roce 2011 byla navrácena.
Prohlédli jsme si i kopii zakládací listiny sedleckého kláštera. Originál je uchován v Národním muzeu.
Prohlídku oltáře jsme odložili a vystoupali po schodech do prvního patra. Odtud jsme mohli shlédnout vše z výšky.
Varhany jsou zde neobvykle umístěny vpravo vedle oltáře.
Tak prohlídka katedrály z prvního patra se mi moc líbila. Pohled na ni byl velkolepý.
Pokračovali jsme na slibovanou půdu. Je po rekonstrukci a slouží jako výstavní prostory především pro místní autory. Je tam poměrně tma, tak první dílo mi připadalo jako prvotina někoho, kdo se zrovna učí šít a zkouší si na látce různé druhy stehů.
Z půdy jsme se vrátili a pustili se na prohlídku ochozu za hlavním oltářem. Tam jsou vystaveny obrazy s náboženskou tematikou.
Prohlídkou sedmi obrazů jsme přešli na protější stranu katedrály. Tam se nachází kaple Panny Marie sedlecké.
Na jižní straně katedrály stojí řada soch.
Pak jsme se pustili do prohlídky hlavního oltáře.
Před presbytářem vpravo a vlevo jsou umístěny relikviáře.
Jedná se o ostatky římských mučedníku z 2. století.
Tak jsem nakonec musela uznat, že prohlídka stála za to. Moc se mi líbila.
Samozřejmě jsme ani tentokrát nezapomněli zapálit svíčku za Páju.
Přidejte odpověď