K Vánocům jsem dostala poukaz na letní divadelní představení na Kačině. Měli jsme naplánováno ubytovat se o pár dní dříve někde poblíž, vzít si s sebou kola a projet si okolí. My z hor rovinky vždycky uvítáme.
Počasí nám udělalo čáru přes rozpočet. Teploty kolem 40 °C nakonec odradily i Krušnohorce. Byl sice do poslední chvíle přesvědčený, že kola vezmeme, ale zdravý rozum přece jenom zvítězil. Kola zůstala v garáži a my vyrazili do klimatizovaného apartmánu v Miskovicích.
Původně jsme chtěli jít na rozhlednu Vysoká, která je umístěna na telekomunikační věži ve výšce 25 m. Má z ní být krásný výhled na Kutnohorsko, Čáslavsko a Železné hory. Při dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše. Vydali jsme se na cestu. Chvíli jsme šli ve stínu, tak to se ještě docela dalo. Pak následoval úsek do kopce a na přímém slunci. Při pomyšlení, že tam na mě čeká ještě 144 schodů, zařadila jsem zpátečku.
Tak co dál? Krušnohorec vymyslel prohlídku stříbrného dolu v Kutné Hoře. Když se na zemi nedá žít, tak snad pod ní to bude lepší. Vydali jsme se tedy do Kutné Hory na Hrádek, kde sídlí České muzeum stříbra. Zvolili jsme druhý okruh prohlídky muzea, tedy Cestu stříbra. Ta kromě historie těžby a zpracování stříbra nabízí i prohlídku odvodňovací štoly, kterou razili ve středověku od 14. do 16. století. Štola byla objevena v roce 1967 při hydrogeologickém průzkumu. V roce 1969 byla zpřístupněna veřejnosti.
Už při nákupu vstupenek jsme byli upozorněni na úskalí prohlídky šachty. Kdo nemá klaustrofobii a zvládne sestoupat 160 schodů a o něco méně vystoupat, jít v předklonu v chodbě vysoké místy jen 120 cm a vejít se do čtyřiceti centimetrové šířky, tak má vyhráno a může vyrazit. Schodů jsem se trochu obávala, ale nakonec nebylo čeho. Krásné nové plechové schody jsem zvládla hravě.
Ujal se nás mladý průvodce Jakub, který nás nejprve seznámil s historií města Kutná Hora a těžbou stříbra pod ní. Také nám vyprávěl legendu, podle které získalo město svůj název. Nabízí se, že „Kutná“ vzniklo podle „kutání“ stříbra. Tak jsem si to tedy myslela já. Jenže název pochází od kutny, kterou středověký mnich hodil na tři stříbrné pruty, aby si označil místo nálezu stříbra.
Před prohlídkou si nás ještě průvodce prověřil a zavedl nás na Hrádku do cvičné šachty. S kým to nic nedělalo, mohl absolvovat prohlídku. Tady opravdu neponechali nic náhodě.
Nejdřív nás čekala ještě v objektu Hrádku prohlídka těžebních strojů.
Monumentem kruhové stavby byl žentour na koňský pohon, tzv. trejv. Ten sloužil ke svislé dopravě rudy a nebo na vyčerpávání vody ze šachet. Občas jím prý proti předpisům dopravovali i lidi.
Obdobnou funkci zastával i rumpál.
Do šachty lezli horníci po dřevěných žebřících.
Nad jejich bezpečností bděla sv. Barbora.
No a pak jsme vyfasovali bílé haleny, tzv. perkytle, helmy se světlem a přemístili jsme se k asi 250 m vzdálenému vchodu do dolu sv. Jiří. Slunce pralo, perkytle a helmy nám to zrovna neusnadňovaly.
Sestoupali jsme již na začátku zmíněné schody a ocitli se v hloubce asi 33 m pod zemí. Rozdělili jsme se do dvou skupin a první prohlídku jsme vzhledem ke stísněným prostorám absolvovali odděleně. Pak jsme se zase spojili a pokračovali dál již jako jedna parta. Pod zemí jsme si prošli trasu asi 250 m.
V dole to bylo moc hezké. Vzhledem k tomu, že horniny obsahující vápenec, mohli jsme v šachtě vidět podobné jevy jako v krasových jeskyních.
Prohlédli jsme si i kutnohorského krokodýla, který vznikl zvápněním zapomenutého dřevěného korýtka.
V šachtě mají i zahrádku. Vznikla zatažením semínek návštěvníky do podzemí. No a vzhledem k tomu, že se v šachtě nepřetržitě svítí, jsou rostlinky schopny života i pod zemí.
Z dolu jsme vystoupili sice na jiném místě, přesto nás čekala obdobně dlouhá cesta na Hrádek. Tam nás čekala poslední část prohlídky, a to mincovna.
Tam jsme se dozvěděli hodně užitečných informací o zpracování stříbrné rudy, aby byla vhodná pro ražbu mincí.
Průvodci opravdu palec nahoru. Dlouho jsem neabsolvovala tak pěknou prohlídku. Nevím, jak to udělal, ale hodně jsem si z historie města Kutné Hory a těžby stříbra zapamatovala. Vřele doporučuji.
Přidejte odpověď