V rámci „kulturního léta“, které jsme připravili vnoučatům, jsme navštívili i zámek Jezeří, který je zasazený do lesnatého svahu Krušných hor. Již ze silnice číslo 13 je možno mezi stromy zahlédnout tento barokní zámek.
Původní hrad byl postaven mezi lety 1355 – 1365 Nevlasem ze Rvenic, který sídlil v dnes již neexistujících Albrechticích. Albrechtice ještě jako dítě pamatuji. Spolu s Dřínovem a Dřínovským jezerem, kam jsem se jezdívala koupat, ustoupily těžbě hnědého uhlí. Bohužel, stačilo málo a stejně by dopadl i zámek Jezeří.
Zámek si prošel dost smutnou historií. V 17. století, kdy ho vlastnili Lobkowiczové, dvakrát vyhořel. Kromě konírny a čeledníku z něj nic nezbylo. Zámek byl obnoven a koncem 18. a začátkem 19. století se začalo blýskat na lepší časy. Bylo zde vybudováno zámecké divadlo, postavena zámecká kaple, založena myslivecká kapela, vystupoval zde pěvecký sbor,…
Nejhorší časy však zámek zažíval od druhé světové války. Poslední majitel Maxmilián Ervín z Lobkowicz, podílející se na vzniku republiky, pracující v diplomacii a později jako velvyslanec Československé exilové vlády ve Velké Británii, byl považován nacisty za velezrádce. Zámek byl Němci zkonfiskován a sloužil jako koncentrační tábor pro prominentní osobnosti, zejména vysoké francouzské důstojníky.
Po roce 1948 byl zchátralý zámek znárodněn. V roce 1950 zde sídlila vojenská posádková správa Chomutov. Zámek byl přizpůsoben její potřebě, vybavení zámku bylo tedy zničeno. Pak zámek převzalo ministerstvo vnitra.
Největší hrozbou pro zámek byla těžba hnědého uhlí v dole ČSA, který se nacházel na úpatí Krušných hor, hned pod zámkem. Hrozil sesuv horniny a tedy i zámku. Zámek měl být zbořen.
Nakonec se na zámek usmálo štěstí. V roce 1986 se začalo uvažovat o obnově zchátralého zámku. V roce 1991 bylo stanoveno ochranné pásmo, za které nesměla postupovat těžba uhlí. Ve stejném roce byl zámek navrácen Lobkowiczům. Poškození zámku bylo tak rozsáhlé, že ho Lobkowiczové prodali za 1,- Kč státu. Byly zde propadlé stropy, vylámaná okna a dveře, děravá střecha,…
Už se úplně nepamatuji, jestli jsem zámek navštívila na konci 20. a nebo na začátku 21. století, ale skoro nic tam nebylo k vidění. Zámek byl zpřístupněn veřejnosti a myslím si, že jsme se pohybovali v prostorách dnešního „III. prohlídkového okruhu – Interiéry v přízemí zámku“, který si můžete dnes prohlédnout bez průvodce. Tehdy stálo vstupné pár korun a šlo hlavně o propagaci a podporu zámku. Dozvěděli jsme se o historii zámku, poničených zámeckých zahradách, o přilehlých vesnicích, které musely ustoupit těžbě uhlí, ale hlavně o plánech nadšených lidí, kteří věřili tomu, že zámek zachrání. Po letošní návštěvě si myslím, že to ještě bude trvat dlouho, ale že má zámek dobře našlápnuto. Udělalo se tam od mojí poslední návštěvy hodně práce.
Dříve bylo možno jet až nahoru k zámku. Teď je parkoviště dole. Bylo větrné a deštivé počasí, tak jsme to zkusili vyjet po staru až nahoru. Dost ostře se na nás obořil zaměstnanec zámku, že parkoviště je jenom pro zaměstnance. Tak nevím. Ceduli jsme tam žádnou neviděli, ale přesto jsme se vrátili na dolní parkoviště. Dalo se to říct i jinak. Na chvíli mi to pokazilo náladu.
Vydali jsme se na nádvoří, kde je pokladna. Chtěli jsme si koupit lístky na I. okruh – Zámecké interiéry. Bohužel, prohlídka byla až za půl hodiny. Venku bylo tak větrno, že byly na nádvoří popadané i velké květináče. Když jsme je postavili, spadly znovu. Rozhodli jsme se tedy i pro III. okruh – Interiéry v přízemí zámku.
Na snímku je vidět rozdíl mezi zrenovovanou částí zámku a původní.
V pokladně jsme dostali tištěného průvodce a vydali jsme se do barokní chodby zámku.
Z hlavní chodby se vcházelo do jednotlivých místností, které byly součástí této prohlídky. Inventář zde není původní, ten se bohužel nedochoval. Mnoho toho bylo zničeno, případně ukradeno v době druhé světové války a o zbytek se postarali následující správci.
Prohlídku jsme začali ve Stříbrnici. Původně se zde ukládalo stříbro a cennosti. Nyní jsou zde nejrůznější nálezy zaměřené na období středověku.
Další místností byl Pokoj kapucínů. Ti zde dříve pobývali. Dnes je zde expozice „Krása všedního dne dob minulých“. Je zde vystavován porcelán a háčkované dečky od dárců.
Prohlídka pokračovala v Pokoji alchymisty. Ti zde vyráběli léky z bylin a vařili lektvary.
Pak jsme z chodby nahlédli do Bytu správce. Je vybaven nábytkem z počátku 20. století.
Na chodbě jsme si také prohlédli půlkruhové obrazy zachycující výjevy ze života svatého Františka s Assisi ze 17. století. Zapůjčila je farnost v Horním Jiřetíně.
Součástí prohlídky je i Kaple Panny Marie Bolestné a oratoř. Kaple byla vystavěna v letech 1802 – 1806. Prohlédli jsme si ji z oratoře i ze zdola.
Teprve, když jsme sešli jsme dolů, povšimli jsme si, že kaple není úplně zrenovovaná. Oratoř je podepřena kůly.
Pak jsme pokračovali do Kabinetu.
Za zmínku stojí i barokní toaleta. Na dně byl nočník.
Následoval Audienční sál s loveckou expozicí.
Malby na stěnách nejsou původní. Namalovali je filmaři, když se zde natáčelo.
Nakonec jsme zavítali do sklepení se strašidly.
Za pár minut nám začínala prohlídka I. okruhu – Zámecké interiéry. Museli jsme sklepení opustit a přemístit se na stanoviště, kde začínala prohlídka. Tentokrát s průvodcem.
Zámek je obrovský. Je vystaven do písmene H a má 244 místností. Opravit všechny ty propadlé stropy, interiéry, udělat novou fasádu, vyměnit okna,… bude stát ještě hodně peněz a úsilí. Je ale vidět, že se na něm stále pracuje. Držím palce, ať se zámku daří!
Přidejte odpověď