Jsme dva, Danča a Zdeněk a postupně vytváříme tento web.
Danča:
Když se řekne „chrpa“, tak si každý určitě představí květinu. Kytky mám opravdu ráda, pěstuji je na chatě na zahrádce a možná Vám v budoucnu nějakou předvedu.
Tento web však vznikl z úplně jiného důvodu. Moje dospělá dcera Pája ráda jedla, ale nerada vařila. Tak jsem si jednoho dne řekla, že věčně tady nebudu, že bych měla dceři předat nějaké osvědčené recepty. A protože se snažím jít s dobou, zavrhla jsem sešit s recepty a rozhodla se s přítelem založit webové stránky. Dcera bude mít mé recepty kdykoliv k dispozici.
Nastalo dilema. Jak je nazvat? Dcera přišla s nápadem. Založte „chrpu“, počáteční slabiky vašich příjmení. Nápad se nám zalíbil. Sice jsme zjistili, že už stránka „chrpa.cz“ existuje, ale nápadu dcery jsme se nechtěli vzdát.
Než jsme stránky stačili založit, stalo se něco, co se nemělo nikdy stát. Moje dcera Pája umřela. Nejdříve jsem si řekla, že už nemá cenu „chrpu“ zakládat, že není pro koho. Pak mi kolegyně v práci řekla: „Piš. Vypiš se z toho“. Začala jsem o tom uvažovat. Moc to nepomáhá, ale zkusím to.
Stránky smrtí mé dcery změnily význam. Z chrpy vznikly stránky chrpa‑pa.cz. Měly být pro Páju, teď je budeme psát na její počest. Přidali jsme tam počáteční písmeno jejího křestního jména. Pod „pa“ (pá) si lze také představit dětský pozdrav na rozloučenou. Tak Pájo, PÁ.
Zdeněk:
Já vytvářím strukturu webu a provádím další činnosti související s jeho správou. Zastávám pozici administrátora, korektora a šéfredaktora.
Občas přidám nějaký příspěvek, obvykle něco z kuchyně „Krušnohorce“ nebo fotogalerie koček. Postupně jsem na web opsal také všechny básničky od Páji, které jsme našli. No a „redaktorka“ Danča napsala vzpomínky na Páju a recepty pro dceru. Další sekce postupně přidáváme…