Pája byla od malička veliká milovnice zvířat. Měla ráda i zvířata, na která se já nemůžu ani podívat. Třeba myši a žáby. Jednou se mi stalo, že jsem na chatě plela záhon s lichořeřišnicí. Kdo zná tuto rostlinu, tak ví, že je to takový květinový koberec, pod který není vidět. Jak jsem tak plela, šáhla jsem na něco, co s plevelem nemělo nic společného. Odhrnula jsem lupen a držela jsem žábu. Vykřikla jsem hrůzou a odlítla od záhonu. Přišla Pája, dala žábu do kbelíku a odnesla ji do nedalekého rybníčka. Žáby s ní nic nedělaly.
Synovec choval krysu. Tu milovala. Běhala jí z ramene na rameno a Pája byla šťastná. Z těch domácích úplně nevyšiluji, ale ten dlouhý holý ocas…
Dlouho uvažovala, že si pořídí malého králíčka nebo pejska. Už na to nedošlo.
Byla i milovnicí vesnických koček. Kočky ji bavily, ale domů je nechtěla.
Z čeho Pája měla hrůzu, byli pavouci. Těch se opravdu bála. Myslím, že jí nedělali dobře ani na obrázku. Těch je na chatě hodně. Když vykřikla, bylo mi jasné, že objevila pavouka. Ti mně zase nevadí. Tak jsem přiběhla a pavouka odnesla.
A tak jsme si navzájem pomáhaly. Někde jsem vyčetla, že se pořádají tréninky, které pomůžou zbavit se konkrétní fóbie. Já asi budu muset nakráčet na hlodavce a žáby.