Zase jeden z tajných výletů Krušnohorce. „Sbal si věci na prodloužený víkend, v pátek vyrážíme.“ To byly jediné informace, které jsem k výletu obdržela. Ví, že překvapení nemám ráda, stejně ho to nepouští. Ani nevím, co sbalit. Hodila jsem tedy do tašky sportovní oblečení na teplé i chladné počasí. Do opery nebo casina mě asi nepozve a když jo, tak mi bude muset nějakou tu róbu zakoupit.
V pátek před polednem jsme tedy vyrazili. Cesta měla být skoro celá po dálnici, ale kdyby se to podařilo, byl by to zázrak. Dálnice byla ucpaná, tak nás navigace vyvedla na okresky. Cesta po nich měla být rychlejší, ale o to horší. Když už jsem byla dostatečně vytřesená, Krušnohorec pravil: „Za chvíli jsme v cíli.“ Jediná indicie byla, že je tam zámek. Tak to mi pomohlo asi jako mrtvému zimník.
Konečně jsme vjeli do Vlašimi a ozvalo se: „Jsme na místě.“ Když jsme vjeli na sídliště, lekla jsem se, že vyměníme jeden panelák za druhý. Naštěstí jsme brzy stáli před vjezdem do hotelu s názvem Hotel Na Vývoji ****.
Na recepci jsme si vyzvedli klíče od pokoje v protější budově, která byla přestavěna z bývalé továrny na balící stroje. Vešli jsme do industriální budovy.
V přízemí, v pravé části areálu jsme uviděli místní pivovar. Před ním stoly pro konzumenty piva.
Vlevo, naproti pivovaru je restaurace. Nahlédla jsem do ní a moc se mi líbila. Uvidíme, jak se mi v ní bude líbit po jídle.
Prošli jsme uličkou mezi pivovarem a restaurací do chodby, kde po levé straně byly místnosti pro různá školení, firemní akce, sleziny,… Vpravo okny byla vidět pěkná zahrádka pro venkovní posezení.
Prošli jsme chodbou a čekaly nás vysoké železné schody do prvního patra. Výtah tam není. Posteskla jsem si, že to už pro mě moc není. Slyšela mě jedna zaměstnankyně a hned nám nabídla pokoj v přízemí. Bylo to moc milé.
Když jsem vešla do pokoje, hned mi padlo oko na otevřenou skříň se žehlícím prknem. Sakra, zapomněla jsem si koš s nevyžehleným prádlem. Nikdo mi neřekl, že jedeme na žehlící víkend.
Skříň nedržela zavřená, tak mě žehlící prkno strašilo celý víkend.
Na první pohled krásné, na druhý trochu horší. Noční stolky sotva držely pohromadě. Ty musel Krušnohorec sešroubovat, aby se na ně dalo něco položit. U postele bych uvítala lampičku a zásuvku. Ale pořád to není nic, bez čeho se nedá bydlet.
Vyrazili jsme vyzkoušet místní restauraci. Dali jsme si lososa se špenátovými brambory. Jídlo bylo moc dobré. K tomu pivko z místního pivovaru. Co si víc přát?
Měli jsme polopenzi, tak nás ten den ještě čekala večeře. Přišli jsme dobře naladění, ale nekonečným čekáním na polévku se nálada horšila. Po třičtvrtě hodiny čekání jsme se dočkali. Vzhledem k dobrému obědu si získal kuchař moji důvěru a objednala jsem si rib eye steak. Po dalším čekání konečně přede mnou přistál.
Už jak jsem ho uviděla, moc se mi nezdál. Nahoře připečený, uvnitř gumový. Maso se nedalo ani uříznout, ani ukousat. Snědla jsem přílohu a steak vrátila se vzkazem, ať ho zkusí kuchař ukrojit. Teď jsem konečně pochopila ceduli na dveřích kuchyně. Určitě ji tam umístili po návštěvě nějakého stejně nespokojeného strávníka.
Byl mi jako kompenzace nabídnut dezert zdarma. Dezerty nejím a kromě toho už jsme měli zpoždění ve vířivce. S takhle dlouhou večeří jsme nepočítali. Tak jsme alespoň nemuseli platit pití (2 piva).
Druhý den snídaně v podobě švédských stolů. Tu bych se nebála pochválit. Jídlo bylo pestré a stále ho doplňovali.
Pak jsme se vydali na zámek. Tady jsme byli mile překvapeni. Trefili jsme se do 20. výročí vzniku Kraje blanických rytířů. Objekty, které do této turistické oblasti patří, měly právě tento den vstup zdarma. Ale o zámku Vlašim příště.
Tentokrát jsme nic nechtěli riskovat, tak jsem šli do vířivky před večeří. Když jsme tam dorazili, byl tam jiný pár. Tak ani tady to neklaplo. Dost mě to rozzlobilo, ale už jsem to nechtěla řešit. Za chvíli za námi přišla stejná paní, která nám vyměnila pokoj a omluvila se a vířivku nám o půl hodiny posunula. Rozbité dveře do vířivky, která byla v otevřeném areálu, už Krušnohorec nespravoval.
Nastal čas večeře. V hotelu měla nějaká základka slezinu, tak jsem byla zvědavá, jestli se večeře vůbec dočkáme. Jenže po včerejšku jsme byli VIP hosté. Tentokrát jsem si vybrala už jenom vepřový steak. Jídlo bylo včas, dobré a pití zdarma.
Odnesla to jiná rodina. Přišla před námi a když jsme odcházeli, jídlo stále neměli. Všechna jídla se nosila na slezinu.
V hotelu si můžete také zahrát squash, bowling a nebo pít jedno pivko za druhým. Pivo mají dobré a dost druhů. Tři litry jsme dostali s sebou a chutnalo nám.
Personál byl milý, jenom tu kuchyni trochu vylepšit. Vždyť hotel má čtyři hvězdy.
Přidejte odpověď