Jak už jsem zmínila v článku Cesta do Dolomit, večer jsme si naplánovali výlet k Cinque Torri (k 5 věžím). Bydleli jsme v údolí horského masivu Dolomit, v campu Civetta, ve vesnici Pecol. Večer nás zahnal do chatiček déšť, ale ráno už vypadalo počasí daleko lépe. Po snídani jsme tedy vyrazili.
Cinque Torri jsou oblíbenou destinací pro turisty a horolezce, jsou složeny z pěti strmých věží, které původně tvořily jeden velký balvan. Pět hlavních věží je pojmenovaných Torre Grande, Torre Seconda, Torre Latina, Torre Quarta a Torre Inglese. Nejvyšší z nich je 2361 m vysoká Torre Grande, mající kromě hlavního vrcholu Cima Nord i vedlejší vrcholy Cima Sud a Cima Ovest.
Naše partička o šesti lidech se vydala na cestu. Tentokrát jenom dvěma auty. Starou Maggie (veterán mého syna) nechal syn po včerejší náročné cestě odpočívat. Čekaly nás opět mnou obávané vysokohorské serpentiny.
Mířili jsme na parkoviště Bai de Dones, kde je stanoviště lanovky k chatě Rifugio Scoiattoli, odkud vedou turistické trasy k 5 věžím.
Na parkoviště jsme dorazili kolem 10. hodiny a už jsme měli co dělat, abychom někam umístili naše dvě auta. Na tyto turisticky profláklá místa je lepší si přivstat. Jako jedno z mála parkovišť je toto bezplatné. Pak jsme si vystáli frontu na lístky na lanovku a po chvilce už stoupali nahoru k restauraci. Zdatní turisté si mohou kopec vyšlápnout.
Nahoře nás čekaly nádherné výhledy na skalní masivy Dolomit.
Plán jsme neměli, vydali jsme se tedy náhodně po jedné z turistických tras kolem 5 věží. Lidé obcházeli věže zprava i z leva.
My jsem se vydali cestou na obrázku. Zprvu byla krásná, ale jak jsme se přibližovali k věžím, zhoršovala se. Občas byla ve skále uchycená lana, kterých bylo možno se přidržet. Občas by se hodila a nebyla tam. Bylo potřeba dávat pozor.
Je možno si tam také prohlédnout bunkry z první světové války, z bojů Italů proti Rakušanům.
Tady už jsme se přiblížili k 5 věžím.
Na věžích bylo možno vidět i horolezce.
Zpáteční cestu jsme zvolili s Krušnohorcem pohodlnější, ale delší.
V restauraci to žilo. S Krušnohorcem jsme si dali dvě malá pivka, syn nějaké vegetariánské těstoviny, pokochali jsme se ještě pohledem na Dolomity a sjeli lanovkou zpátky na parkoviště.
Tam už stála auta na možných i nemožných místech. Byli jsme rádi, že se nám odtud podařilo odjet.
Přes moje oblíbené serpentiny jsme se vraceli do campu. Další den jsme se měli přesouvat jižněji do oblasti vinné révy. Ještě před tím jsme si domluvili krátký výlet lanovkou přímo z parkoviště u campu. Ale o tom až příště.
Přidejte odpověď