Po výletě lanovkou k chatě Pian del Crep a pěší túře po kozí stezce jsme sedli do auta a vyrazili na další štaci. Čekala nás asi jeden a půl hodinová jízda směrem na jih do města Volpago del Montello. K mé radosti na opačnou stranu než jsme přijeli, tedy bez ostrých serpentin.
Ve Volpage del Montello jsme měli zamluvené další ubytování ve vile se samostatnými ložnicemi a sociálními zařízeními. Zde nás konečně čekaly výlety na kole. Pořadatelé zájezdu je sice slibovali i v Pecolu, ale vyvézt kola lanovkou nahoru a sjíždět lesem dolů a nebo jezdit v nepřehledných frekventovaných serpentinách, nebylo nic pro nás. Počkali jsme si na jízdy po vinicích.
Jak jsme tak sjížděli z Dolomit jižněji, teplota na teploměru rostla a ustálila se na 29 °C. Venku vedro a já plný kufr teplého oblečení. Vždyť mi syn říkal, abych si vzala něco teplého, že se na horách rychle mění teplota. Že pojedeme na jih, jsem se dozvěděla teprve při příjezdu do Pecolu.
Jak jsme se blížili k Velpago del Montello, silnici lemovaly vinice. Pěkně na rovince. Už jsem to viděla, jak si jezdíme v pohodě po vinicích, žádné kopce, žádný provoz. Případně může dojít k nějaké ochutnávce italského vína.
Ve vilce byla v přízemí dobře vybavená kuchyně a obrovský obývací pokoj. Ložnice byly v patře.
Po příjezdu jsme se ubytovali a začali plánovat zítřejší výlet po vinicích. Měli jsme se dopravit asi do 22 km vzdáleného Valdobbiadene. Tam si měl syn s přítelkyní půjčit kola, ostatní měli svoje. Já s Krušnohorcem jsme si vezli elektrokola, rodiče synovy přítelkyně byli odkázání na vlastní pohon. Všude kolem byly samé rovinky, tak proč ne?
Druzí rodiče vyjeli do Voldobbiadene na kolech napřed. Syn s přítelkyní jejich autem a my naším později. Zpáteční cestu jsme měli všichni jet autem. Takže rodiče synovy přítelkyně byli pěkně znevýhodněni. Vlastní pohon a ještě asi o 20 km našlapali více.
Když jsme dorazili do Voldobiadene, už jsem to viděla. Žádné rovinky, ale svahy. K tomu úmorné vedro.
Syn s přítelkyní si půjčili elektrokola a vyrazili jsme do svahů, kde se pěstuje Glera, odrůda vína, ze které se vyrábí Prosecco.
V půjčovně kol nás navedli na aplikaci s různými trasami mezi vinicemi. Na trase měly být automaty s ochutnávkami vín. Narazili jsme jenom na jeden automat, ve kterém nabízeli jenom chutné limonády. Prodávali tam jenom celé lahve Prosecca. Stejně si neumím představit při té námaze a vedru ochutnávat víno.
A tak jsme tam jezdili nahoru dolů, občas to v těch svazích neodhadli a zabloudili. Obdivovala jsem druhé rodiče. Už měli navíc 20 km v nohách a dupali velmi statečně. Bylo tam i pár vršků, že jsem stála v pedálech a nehýbala se. Vypadalo to, že se převrátím dozadu.
Ostatní členové naší posádky měli určitě vyšší průměrnou rychlost. Já se zkrátka z kopce bojím.
Chuť na víno nás přešla, žádné automaty na ochutnávku jsme nehledali. Cestou jsme potkali snad jenom jednu dvojici na kolech. Ostatní lidé měli rozum a koupali se.
Po této jízdě jsme dali kola na nosiče aut a vyrazili na zpáteční cestu.
Ve Volpago del Montello jsou rovinky. Dá se tam jezdit podél bývalé tratě, podél vodního kanálu, ale v tom vedru to není nic moc. Druhý den jsme ještě na chvíli, už sami, vyrazili na kola. Kvůli vedru jsme ale nevydrželi dlouho.
No a další den jsme balili a jeli domů. Na zpáteční cestě se Krušnohorec konečně dočkal i té vyhlášené rakouské gulášové polévky.
Přidejte odpověď