Když jste před dávnými lety narazili na zkratku OVS, většině mužské populace se vybavila „Okresní vojenská správa“. Ta zajišťovala registraci vojáků, odvody na vojnu, nástup na povinnou vojenskou službu a záložáky posílala na vojenská cvičení. Ovšem OVS může být také „Oblastní výpočetní středisko“. A o něm je tohle povídání.
Psal se rok 1978 a já po ukončení studia na vysoké škole nastoupil do OVS v Tušimicích. Od Elektráren jsem měl podnikové stipendium a dostal od nich podnikový byt v Kadani. Jako technik budoucího počítače jsem vyfasoval krumpáč a sbíječku a připravovali jsme prostory pro počítač. Měl se nacházet v přízemí výcvikového střediska energetiky. To bylo v prvním poschodí na sloupech a přízemí pod ním neexistovalo, tam byly jen hromady zbylého stavebního materiálu a vylitého betonu, který tam nepatřil. Budování jsem se ale účastnil jen necelé dva měsíce, pak mne povolali na vojnu. Po roční vojenské službě jsem se vrátil právě ve dnech kdy přivezli nový sálový počítač a experti z Kyjeva jej přijeli nainstalovat. Někteří technici už za sebou měli školení v Kyjevě, mne teprve čekalo. Po čtyřměsíčním školení (v ruštině) jsem se stal ještě s jedním kolegou specialistou na vnější paměti (diskové a páskové jednotky a jejich řadiče).
A pak jsem v onom výpočetním středisku strávil řadu let. Byl tam až na výjimky dobrý kolektiv, tehdy sdružený v BSP (pro ty neznalé BSP = Brigáda socialistické práce). Pracovalo se na směny, většinou na dvě, v době uzávěrek na tři. Zpracovávali jsme agendu nejen pro elektrárny v Tušimicích a Prunéřově, ale také v Sokolově a Komořanech. Na směně obvykle bývalo několik operátorek a jeden technik. Na ranní směny pak pracovala pořizovna dat, vstupní a výstupní kontrola, oddělení programátorů a vedení střediska. Celkem ve výpočetním středisku pracovalo kolem čtyřiceti zaměstnanců.
Pokud jsem na odpolední směně právě nic neopravoval, občas jsem také uvařil třeba cibulovou polévku.
Když koncem osmdesátých let počítač dosluhoval a uvažovalo se o koupi nového, našel jsem si jiné zaměstnání poblíž svého bydliště. Tou dobou už jsem bydlel v Jirkově a dojíždět do Tušimic se mi nechtělo.
Bývalí zaměstnanci OVS jednou za čas uspořádají v Kadani sraz. Je milé se po letech setkat s bývalými kolegy, pokecat s nimi, zjistit co je v jejich životech nového. Bohužel už někteří nejsou mezi námi nebo jsou vážně nemocní a nemohou se srazu zúčastnit. A tak účastníků ubývá…
No a protože jsem dělal technika, tak ještě něco málo o našem bývalém počítači M4030-1.
Na snímku je sice počítač M4030-1, ale ne ten náš. My měli větší operační paměť (1 MB, byla ještě feritová), osm magnetických pásek, osm disků, tři rychlotiskárny, dva snímače děrných štítků a další periférie. Byla to taková skládačka: procesor, operační paměť a řadiče periférií byly sovětské, magnetopáskové a diskové jednotky bulharské, tiskárny polské, displej maďarský a jeho klávesnice česká.
Periferní zařízení patřila do systému JSEP (=Jednotný systém elektronických počítačů), jehož jednotky se označovaly zkratkou EC (z ruského „jedinaja sistěma“, psáno azbukou), vyráběného v zemích RVHP (=Rada vzájemné hospodářské pomoci). Tato technika kopírovala starší západní systémy IBM. Procesor M4030-1 sice údajně vycházel ze systému Siemens, byl ale s IBM kompatibilní.
Pokud se chcete dozvědět ještě více, našel jsem historické pojednání o těchto počítačích, vyráběných v Kyjevě a o jejich nasazení v ČSSR:
Přidejte odpověď