Škola, základ života!
Pro mě je to robota.
Ráno vstát a jít se učit,
den za dnem se takhle mučit.
To projevit se někde musí,
když se člověk v třídě dusí.
Už mi z toho totál hrabe,
jak smradlavé je tady Labe.
Všude humbuk, zápach, špína.
To je teda extra hlína.
Nad hlavou mi bubny duní,
na chodbě furt někdo funí.
Takže kolej taky fajn.
O tom nemáš ani šajn.
Více slov už netřeba,
jdu si totiž pro chleba.
Na víc nejsou prachy.
Už se klepu strachy,
za co domů pojedu,
a zda vůbec dojedu.
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď