Když na lože v noci lehám,
chtělo by se dávno spát.
Cosi zvenčí mi však nedá
s klidem ulehat.
Přes zatemnění jasná zář
škvírami se drásá,
to jak luna po obloze
vozí se a spásá
indigovou trávu noci.
Kdyby jenom tahle mrška
ve spaní mi bránila.
Slyším každou řvoucí partu,
jež z hospody se vrátila.
Otevřeným oknem čekám
svěží noční vzduch,
do nosu však uhodí mne
odporný pach tabáku.
Je to skoro jako spát
někde v hospodě.
Tak poraď, kde si ustlat,
ať nespím jak na vodě.
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď