Vagóny dnů ujíždějí krajinou,
v jídelním voze sedím u stolu,
a kadeře padají do talíře.
Nakrojím bochník a nakousnu
krajíc denního chleba
a dál usrkávám polévky mládí.
Z oken je vidět… a co vůbec???
Barevná šmouha života…
Autorka básně: Pavlína Ch.
Přidejte odpověď