Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi programátorem?

Za dobu, po kterou se motám kolem počítačů, jsem se postupně naučil, nebo byl nucen se naučit řadu programovacích jazyků. A jeden ze známých sloganů říká: „Kolik programovacích jazyků znáš, tolikrát jsi programátorem.“

Za mého mládí se člověk k počítači nedostal, obor „Elektronické počítače“ jsem začal studovat až na vysoké škole v první polovině sedmdesátých let dvacátého století. V prvním ročníku se nás snažili naučit Algol. Podmínkou postupu do dalších semestrů bylo také napsání jednoduchého programu. Algol měl syntaxi, podobnou pozdějšímu Pascalu.

Osobní počítače tehdy ještě neexistovaly a terminály připojené k sálovému počítači a pracující ve virtuálním prostředí byly tehdy u nás také vzdálenou budoucností, i když firma IBM je na západ od našich hranic zaváděla už v šedesátých letech. Program jsme tedy vyděrovali do děrné pásky na stroji, který byl v podstatě psacím strojem spojeným s děrovačkou. Kotouček děrné pásky jsme odevzdali ve školním výpočetním středisku, vybaveném polským počítačem Odra 1204. Asi tak za týden jsme dostali první výpis chyb. A protože jeden z Murphyho zákonů říká: „odstraněním chyby v programu vzniknou dvě další, ještě závažnější…“, bylo odladění programu zdlouhavé. Dnes, když překladač hlásí syntaktické chyby, dají se ihned opravit. My jsme tehdy museli znovu vyděrovat opravený program a zase týden čekat, jak to dopadne. Měsíc na odladění programu tak byl šibeničním termínem.

Při studiu na VŠ jsem také pracoval na programovatelném kalkulátoru firmy Hewlett-Packard. Ten používal reverzní polskou notaci (nazývanou také postfixová notace, jejímž principem je umístění operátoru až za operandy). Například výraz  „5 + ((1 + 2) * 4) − 3“ zapíšete jako „5 1 2 + 4 * + 3 −“.

Při praxi během VŠ jsem se seznámil s Basicem. To byl krásně primitivní jazyk, který se dal naučit za jeden den, těch příkazů tam bylo snad méně než deset.

Po škole jsem pracoval jako technik na sálovém počítači a tak jsem pár let neprogramoval, minuly mne tak jazyky Cobol a PL/I, ve kterých byly napsány programy pro počítač M4030, který jsme jako technici udržovali v chátrání. Prakticky jsem Basic použil až v zaměstnání, když jsem se dostal k osmibitovým počítačům ve druhé polovině osmdesátých let. Krátce jsem se seznámil také s Fortranem. S Basicem a později Pascalem jsem si pohrával i na domácím osmibitovém počítači Sinclair.

Po roce 1989 se dostaly osobní počítače i do našich končin a já začal pracovat s databázemi. Předělal jsem například několik programů z dBase II na osmibitech do FoxBase pro PC. No a pak se ze mne stal učitel Výpočetní techniky.

Začínal jsem výukou Basicu, Pascalu, dBase II a uživatelským SW. Později jsme Basic opustili, z Pascalu přešli na Delphi a z dBase II na FoxPro. Než FoxPro koupil Microsoft, byl to multiplatformní systém, pracující pod DOSem, ve Windows, na macOSu na počítačích Apple i na některých verzích UNIXu a Linuxu. Když FoxPro koupil Microsoft, udělali z něj Visual FoxPro a systém fungoval už jen na Windowsech. Foxka byla mým oblíbeným systémem, dalo se v ní udělat téměř vše a nemuseli jste využívat pro aplikaci žádné další systémy. Ve FoxBase a později FoxPro jsem naprogramoval komplexní firemní systém Personalistika, který používala asi stovka firem po celé České republice.

Bohužel Microsoft vývoj systému Visual FoxPro ukončil v roce 2004, kdy vyšla poslední verze s číslem 9 (VFP9). Na slibované společné jádro Accessu a FoxPro nikdy nedošlo.

Další kapitolou byla postupně výuka C, C++ a C#.

S nástupem internetu jsme přidali značkovací jazyk HTML, kaskádové styly CSS, scripty v JavaScriptu a PHP a přešli na databáze SQL (MySQL, MariaDB).

No a pokud se Vám zdá těch uvedených jazyků málo, nahlédněte do seznamu programovacích jazyků na Wikipedii, je jich tam odhadem asi dvě stě.

Závěrečná poznámka: Programování vyžaduje nejen znalost konkrétního programovacího jazyka a pravidla jeho správného zápisu (syntaxi), ale také logické myšlení a používání správných postupů (sémantiku). Pokud logické myšlení postrádáte, do programování složitějších věcí se radši nepouštějte.