Se škůdci na zahradě bojuji každý rok. To, že tam mám jako stálé nezvané hosty slimáky, šneky, škvory, mravence a mšice, jsem si už zvykla. Rok od roku však přibývají další. Snažím se s nimi sice bojovat, ale boj je to dost nerovný. Stačí opustit na pár dní zahradu a pak se nestačím se divit.
Když jsem odjížděla, byly to kytky. Slimáci je spásli.
Loni jsem si do kolečka vysadila oblíbenou lichořeřišnici. Je jednak okrasná, ale dá se využít i v kuchyni, působí jako přírodní antibiotikum, obsahuje vitamín C,… Může se z ní využít úplně všechno. Listy, květy i plody. Když si na netu přečtete její blahodárné účinky, získáte dojem, že kdyby ji každý užíval, farmaceutický průmysl by zkrachoval.
Když jsem odjížděla z chaty, lichořeřišnice byla v dobré kondici.
Když jsem po týdnu přistoupila ke kolečku, úplně jsem se vyděsila. Byla celá sežraná a v kolečku skákali černí broučci ve velikosti špendlíkové hlavičky. Popadla jsem první sprej, na který jsem narazila a začala ho bezhlavě na rostlinu stříkat. Brouci sice zmizeli, lichořeřišnice se po čase zase rozrostla, ale přidat ji do salátu, jsem si už netroufla.
Švestka loni na jaře krásně vykvetla, ale švestek jsem si také neužila.
Malé švestičky zčernaly a opadaly. Pár se jich houpalo v koruně, kam jsem se nedostala.
Dočetla jsem se o dravém roztoči. Prodává se v zimě, od prosince do konce února. Žije v proužcích filce, kterými se obalí kmen nebo větve stromu a jakmile se objeví škůdci, roztoč se aktivuje a škůdce požere. Tohoto roztoče používají především vinaři, ale je dobrý i na ovocné stromy. Proužky jsem dala kromě švestky na třešeň, rybízy a angrešt. Zatím to vypadá dobře. Uvidíme, kolik mi toho letos uzraje.
Ani bylinky se škůdcům nevyhýbají. Mátu mi napadá mandelinka mátová. A to pak začíná ruční sběr, protože bylinky nemůžeme ničím stříkat. Malé mandelinky skáčou, musím se opravdu snažit, aby mi neutekly. Na druhou stranu musím na to pohlížet pozitivně. Procvičují můj postřeh.
I letošní rok začal dost zoufale. Hlína, kterou jsem zakoupila za drahé peníze na vypěstování sazenic rajčat a chilli papriček, byla něčím napadená. Plesnivěla a již v sazenicích se mi objevili mšice.
Ani přesazení do jiné hlíny chilli papričkám nepomohlo. Mám je stále plné mšic. Nejprve jsem na ně šla manuálně a ekologicky se štětečkem, pak se sprejem na mšice. Nic naplat, mšic jsem se nezbavila. Ani osprchování listů nepomohlo. Jednoho dne mě popadla hysterie a listy jsem omyla jarovou vodou. Tím jsem rostlinky asi dobila a boj se mšicemi prohrála. Papriček je tam jenom pár a na další boj už nemám sílu.
Plesnivá hlína dala zabrat i několika keříkům rajčat, které pěstuji na balkóně. Začaly se jim kroutit listy a hlavní stonek na konci zaschnul. Je sice na nich pár rajčat, ale jestli z nich něco bude, ví sám Bůh.
Loni jsem si pořídila nadzemní záhon. Je na něm okraj, který má zabránit napadení záhonu slimáky. Radovala jsem se, že rostlinky budou ochráněny před škůdci. Moje radost byla předčasná. Vůbec mě nenapadlo, že vajíčka slimáků můžou být už v hlíně. A tak se mi loni pustili do ředkviček.
Do nadzemního záhonu se hravě dostanou i mravenci. Okraj snadno přelezou. Stejně, co nepřileze, to přilétne.
Letos můj nadzemní záhon posloužil i k množení pavouků.
To mi pak lezou do chaty takovéto kousky.
Nedávno jsem už chtěla odjet z chaty, když jsem si všimla, že se něco pohybuje kolem květníků na terase. Když jsem se pozorněji podívala, byli to oškliví brouci, lezlo jich tam hodně a byli všude. Zpanikařila jsem a začala je zašlapávat. Zjišťovat, jestli jsou užiteční a nebo škodliví, nebyl čas. Teprve doma jsem zjistila, že se jedná o berušku východní, invazního brouka. Když invazní, tak dobře, že jsem je zašlapala. Četla jsem dál. Nejúčinnější ničitel mšic. Tak tady už jsem si nebyla s mým počinkem jista. Všeho moc škodí. Udělala jsem dobře. Štípou, vydávají zápach a znečišťují fasády a vnitřní omítky. Je to zajímavé, jak se časy mění. Dříve všechno špatné, jako například sarančata, se k nám dostávalo ze západu, teď překvapivě zase z východu.
Letos jsem si v nadzemním záhoně vysadila ředkvičky. Vypadaly skvěle. Ani velké nedřevnatěly.
Jednoho dne jsem přijela a byly plné malých brouků. Co to bylo, jsem nezjistila. Listy byly prožrané jako v případě skákavých brouků na lichořeřišnici, ale tito vypadali trochu jinak a neskákali. Okamžitě jsem ředkvičky vytrhala, odřezala natě a zabalila je do igelitových pytlů a vyhodila. Záhon se chvíli tvářil zdravě. Po nějaké době se začali brouci hemžit. Kam jsem se podívala, tak tam pochodovali. První, co mi přišlo do cesty, byl sprej na mravence. Okraje záhonu, kde jich bylo nejvíce, jsem postříkala a brouci okamžitě chcípali. No jo, ale přece si tímto přípravkem nepostříkám zeleninu.
V nadzemním záhoně jsem ještě našla housenky běláska zelného a škvory.
Za týden se mi brouci přestěhovali nahoru do salátků.
Hned vedle lezla housenka.
Tak jsem už i bez salátu. Listy jsou prožrané jako řešeto. Musím se spokojit se salátem z balkónu. Ten je zatím v pořádku.
Když každoročně vrážím poměrně velké peníze do hnojiv a přípravků proti škůdcům, říkám si, že příští rok už nic nezasadím. Připadám si jako Josef Kemr ve filmu Na samotě u lesa. Ten už na podzim také nechtěl zaset.
Zatím jsem vždy přes zimu na vše špatné zapomněla a na jaře se zase optimisticky pustila do pěstování sazenic.
Přidejte odpověď