Chystala jsem se na dovolenou za synem a do tašky jsem přibalila cukety, brambory, české mouky, kypřící prášky do pečiva, sušené droždí, česneky, Heru a borůvky. Udělám cuketové bramboráčky a upeču borůvkový koláč. Po bramboráčcích se loni slehla zem. Chutnaly nejen Tomovi, ale i jeho kamarádům.
Hned druhý den jsem zaběhla do obchodu a přikoupila zbylé suroviny, které se mi již nechtěly tahat.
Jako první jsem se dala do bramboráčků. Připravila jsem těsto a dala se do smažení. Kuchyň se příjemně rozvoněla po česneku a majoránce. Nasmažila jsem jich hromadu, ale podle toho vypadala i varná deska. Švýcarská plotna zaprskaná po česku olejem. Tak to se Tomovi nebude líbit.
Sklidila jsem nádobí a hned po vychladnutí varné desky se dala do jejího čištění. Pěkně jsem ji nakonec přeleštila a byla s úklidem spokojená.
Syn vzal cuketové bramboráčky k vodě a u kamarádů slavily velký úspěch. Dokonce prý předčí švýcarské rösti.
S umytím varné desky jsem nebyla spokojená dlouho. Jakmile se rozsvítilo umělé světlo, plotna byla samá čmouha.
Přišel syn, pohlédl na zpatlanou desku a dal se do leštění. Nebralo to konce. Ani jemu to moc nešlo. Řekl mi, abych ji již nepoužívala. Tak to mi hlava moc nebrala. Varná deska na ozdobu? Jak si ráno uvařím vodu na kávu? Varná konvice mu nesmí do domu. Měl hned odpověď. V kávovaru. Pohlédla jsem na kávovar a zbledla. Na mě byl moc profesionální. I on absolvoval nejméně dvouhodinové školení.
Ráno jsem vstala a přemýšlela, v čem si uvařím vodu na kávu. Kávovar nepřipadal v úvahu. Tom přes Google nejenom rozsvěcuje světla, ovládá muziku, ale také odměřuje dobu vaření kávy. Všechno je v angličtině, nepostřehla jsem, jak dlouho prochází vařící voda přes kávu.
Druhá možnost je thermomix. V tom vše vaří a prý ho mám používat místo varné desky.
Když chci kávu, jiná cesta nevede. Dala jsem se do hledání programu na vaření vody. Hurá, našla jsem ho. Káva bude.
V klidu jsem si vypila kávu a asi do dvanácti hodin žádný stres. To jsem měla naplánované vaření zeleninové polévky. Na kamna nesmím, připadá v úvahu pouze thermomix. Začala jsem hledat program na vaření polévky. Nebylo to zrovna hned, ale nakonec jsem našla program na pomalé vaření. Kombinací programů na vaření vody a pomalého vaření se zadařilo. Ani jsem se neptala Toma, jestli to jde jednodušeji. Za rok to zase zapomenu.
Do thermomixu jsem dala zmraženou zeleninu, zalila vodou a přidala bujóny. Zadala jsem program na vaření vody, který není časově omezený. Dokud se voda neuvaří, nevypne se. Se zmraženou zeleninou jí to trvalo déle, ale nakonec se přece jenom začala vařit a program se vypnul. Zelenina potřebovala ještě trochu dovařit. Přišla řada na program pomalého vaření, které je sice maximálně na 98 °C, ale zase tam lze nastavit čas. Postupně jsem do polévky přidala domácí nudle od mé sestry a rozkvedlané vejce. Jednoduchá polévka byla na světě.
Další den přišlo na řadu pečení borůvkového koláče.
Potřebovala jsem hnětač na těsto. Znovu připadal v úvahu thermomix. Tom navrhl, že ho uděláme z těsta na pizzu, které v něm dělá a je výborné. Proti tomu jsem se ohradila. Na koláče mám osvědčený recept po mamince a borůvkový koláč nebudu z neznámého těsta riskovat.
Já nosila suroviny, Tom je podle mých instrukcí v thermomixu vážil a můžu říct, že mě pěkně honil. Mám už svoji osvědčenou technologii, která se tentokrát měla trochu pozměnit. Když došla řada na rozpuštěný omastek, byla jsem v koncích. Musela jsem použít kamna. Kdyby se začalo rozpuštěním omastku v thermomixu, mohla jsem varnou desku vynechat.
Těsto jsme uhnětli a dali ho kynout na sluníčko na terasu. Krásně při teplotě přes 30 °C vyběhlo. Hned jsem si vzpomněla, jak v seriále Taková normální rodinka slavili v létě Vánoce a pekli vánočky. Také byli s kynutím těsta spokojeni. Pak přišlo na řadu roztažení těsta na plech. To nemám vůbec ráda. Pro mě nejhorší fáze při tvorbě koláče. Na těsto jsem nalila oslazený tvaroh. Překvapila mě konzistence švýcarského tvarohu. Je oproti našemu řidší, ale na koláč dobrý. Pak přišly na řadu borůvky z naší zahrádky, potření okrajů vejcem a ještě po chvilce kynutí žmolenka a šup do trouby.
Pečení v cizí troubě také nemám moc ráda, ale i bez instrukcí jsem si s ní poradila. Koláč byl asi po 50 minutách na světě.
I koláč byl úspěšný.
Za nějaký den po tom, co jsem se zařekla, že se na varnou desku ani nepodívám, nanejvýš ji ozdobím kytkou, protože stejně k ničemu jinému není, přijela Tomášova přítelkyně. Zmínila se, že miluje bramboráky.
V lednice byla ještě jedna cuketa, brambory jsem také všechny nespotřebovala, tak co s tím, když nesmím smažit? Thermomix k mému překvapení také něco neumí. Frituje, ale nesmaží. Zákaz používání varné desky byl zrušen, Tom se dokonce nabídl, že ji po smažení umyje a šlo se podruhé na věc. Opět halda bramboráků, která během večera zmizela.
Já se dokonce asi po pětiminutovém školení pustila do vaření kávy v profi vařiči. Obrázky z mléka zatím neumím, pokyny v angličtině pro Google jsem nahradila odměřováním času na hodinkách, ale mléko jsem našlehala dobře a káva chutnala výtečně.
Tak jsem už teď zvědavá, v čem mě bude syn školit příště.
Přidejte odpověď