Před časem jsem jela na polikliniku. U parkovacího automatu jsem zahlédla muže, který po něm pokukoval, kroutil hlavou a odešel. Nevypadalo to, že by si koupil lístek. Aha, automat je asi rozbitý, pomyslela jsem si. Nicméně jsem se šla přesvědčit. Byla tma a automat nesvítil. Zezadu ke mně přistoupila ochotná paní s tím, že mi posvítí mobilem. Automat vypadal trochu jinak. Všimla jsem si, že se na něm něco píše. Bez brýlí jsem neměla šanci to přečíst. Začalo velké přehrabování v kabelce a hledání brýlí. A to jsem si původně myslela, že si lístek zakoupím i poslepu. Nasadila jsem si brýle a přišlo další překvápko. Automat po mně chtěl poznávací značku auta. V tom zmatku jsem si nebyla jistá, jestli si ji pamatuji dobře. Začalo další přehrabování kabelky a hledání peněženky s malým techničákem. Mezitím se za mnou tvořila fronta. Myslela jsem si, že mi někdo pomůže, ale všichni vypadali novým automatem zaskočeni. Podle pokynů na displeji se mi konečně podařilo zakoupit lístek.
Asi po týdnu jsem jela na polikliniku znovu. Když jsem si jako starý mazák kupovala lístek, přišla ke mně paní s tím, že se bude dívat. Její manžel odmítl si v tomto automatu zakoupit lístek.
Před Vánoci mi přišla nabídka od ČSOB na založení spořícího účtu. Při jeho založení online slibovali lepší úročení. Rozhodla jsem se, že si účet založím. Pustila jsem se do toho a dostala se do mrtvého bodu. Požádala jsem Krušnohorce, aby mi pomohl. Začal si tedy tvořit vlastní účet. Znamenalo to si nejprve vytvořit pomocí jiné bankovní identity bankovní identitu u ČSOB. Když se pracně proklikal ke konci a bankovní identita byla na dosah, systém vyhodil chybu a napsal, aby si Krušnohorec nezoufal a navštívil banku osobně. Tím si ČSOB u naštvaného Krušnohorce zavřela vrátka.
Já byla urputnější. V pátek před Silvestrem jsem se do banky vydala osobně. Krušnohorcem vyzbrojena novou parkovací aplikací jsem zaparkovala, z auta pohodlně zaplatila parkovné a vydala se do banky. Optimisticky jsem si zaplatila parkovné na půl hodiny. To musí stačit. Nikdo tam nebude, který blázen by šel takto před Silvestrem do banky. Tam mi jenom doplní iniciály do nějaké standardní smlouvy, já ji podepíšu a jdu.
Přišla jsem před dveře banky a ony se neotvíraly. No co, vlevo byly další. Ty se však také neotvíraly. Tak asi dneska zavřeli dříve, pomyslela jsem si a chtěla odejít. Vtom jsem si všimla, že v prostorách banky sedí skupinka asi pěti lidí. Nejdřív jsem si myslela, že jsou to zaměstnanci, kteří se před odchodem domů loučí se starým rokem. Když jsem se podívala lépe, usoudila jsem, že to nemůžou být zaměstnanci. Nějak se tam dostat museli. Funkční dveře byly nakonec za rohem.
V této bance jsem byla poprvé. Poměrně velká hala rozdělená přepážkami na jednotlivé diskrétní zóny. Od dveří nebylo do jednotlivých boxů vidět. Nevěděla jsem, kam jít, kde je volno.
Prohlédla jsem si skupinku lidí sedících u dveří. Usoudila jsem, že přišli spolu. Tito lidé málokdy chodí jako já samostatně. Tak to by znamenalo, že jsem druhá.
Jsem sice druhá, ale nevím, jestli mohu jít k jakékoliv přepážce. Objednávkový systém třeba jako na poště nebo městském úřadě jsem neviděla. Naproti dveřím stál jenom banner s chameleonem, tedy s maskotem ČSOB. Mám někomu nahlásit, že jsem dorazila a co potřebuji? Třeba má někdo volno a ujme se mě.
Vyrazila jsem do prostoru banky. U první přepážky jsem byla odkázaná na objednávkový systém u dveří. Tak super. Je tam a já ho nevidím. Nic kromě chameleona tam nebylo. Ťukla jsem na něj a otevřel se dobře skrytý objednávkový systém. Chvíli jsem na něj zírala a založení účtu nemohla najít. To bylo skryté pod symbolem prasátka. Hurá, už mám i číslo. Později se ukázalo, že nejsem sama, kdo chameleona neprokoukl. Pán, který dorazil po mně, se usadil a čekal také bez čísla.
No jo, teď mám sice číslo, ale zase nikde nevidím tabuli, na které bych očekávala, že se snad i někdy rozsvítí. Trpělivě jsem vyčkávala a mezitím mi došlo parkovné. Ještě že si ho mohu prodloužit z mobilu. Tentokrát žádná půlhodina. Rovnou hodina.
Tak tabuli tam skutečně žádnou nemají. Moje číslo se ozvalo od nějaké přepážky. Šla jsem po hlase dokud jsem nenarazila na první volnou přepážku.
Usedla jsem a paní za přepážkou se mě originálně zeptala, jak mi může pomoci. Bláhově jsem si myslela, že když dojdu do banky, že mi doplní moje iniciály do připravené smlouvy a za chvíli bude hotovo. Abych měla výhodnější úrok, je třeba smlouvu založit online. Daly jsme se do práce. Začaly jsme tedy bankovní identitou ČSOB. Jednu už sice mám, ale musím mít i jejich. Dneska asi kolik máš bankovních identit, tolikrát jsi člověkem.
Chvíli pracovala paní za přepážkou, chvíli já buď na mobilu nebo jejím tabletu a asi za půl až tři čtvrtě hodiny jsem byly hotovi. Když mi paní na konci procesu řekla, že zvýhodněný úrok je jenom do konce ledna, byla jsem ráda, že sedím. Sáhla jsem po sklenici vody, kterou jsem na začátku zakládání účtu s díky odmítla.
Odcházela jsem s dalším přihlašovacím jménem a heslem k internetovému bankovnictví a heslem k bankovnímu klíči. Někdy si myslím, že nám to dělají naschvál. Jako by nestačilo pro všechna přihlášení jedno heslo. Každá instituce má jiné podmínky. Já už mám dojem, že přes všechna ta hesla, klíče a PINY se mi do hlavy již nic nového nevejde.
Přidejte odpověď