Tak tohle jsem od nich nečekala

Rozhodla jsem se do Vánoc trochu zrenovovat byt. Nastala škatulata, batulata,… a byt se během pár dní proměnil ve staveniště.

Hlásili mrazy, tak by chtělo zazimovat chatu a zahradu. Přerušili jsme práci na bytě a vydali se na chatu. Svým miláčkům kočkám, kterých se tam občas sejde docela dost, jsem vezla odřezky z masa. Jak jsme přijeli, hned přiběhla kočka se dvěma koťaty a další dvě kočky.

Ani jsem nešla do chaty, vytáhla jsem z kabely krmení a šla jim ho nasypat do misky. Kočky už nedočkavě okupovaly misku kolem dokola. Vypadaly hladově. Když jsem se nahnula se žrádlem k misce, jedna kočka vyskočila a kousla mě do ruky. Asi se bála, že se na ni nedostane. V šoku jsem dózu s masem odchodila, kočky začaly lítat a hledat rozsypané kostky masa. V tu chvíli jsem měla dojem, že jich je tam nejméně deset.

Tak, po tolika letech společného soužití, mě jedna z koček kousla. Tohle jsem opravdu nečekala.

Ruka silně krvácela. Dala jsem ji pod studenou vodu a začala přemýšlet, co dál. Je to na doktora, nebo si ji mám jenom zavázat a nechat to být? Vzpomněla jsem si, že kdysi sousedku kousnul pes, že musela donést k doktorovi očkovací průkaz. Dokonce ji z nemocnice naháněli navečer doma. Je pravda, že co bylo za socialismu, nemusí už teď být pravda. Nerada, ale vytočila jsem 155, abych se zeptala, co mám dělat. Řekli mi, že mám jít na chirurgii a ránu si nechat odborně ošetřit, případně mi píchnou tetanovku.

Místo zazimování chaty jsme se vydali na chirurgii. Vypadalo to dobře. Nikdo v čekárně nebyl. Bohužel ani doktor, který přišel asi až za hodinu.

Na prsty se skoro ani nepodíval, pro sebe potichu pronesl: „No a co já s tím…“ Vydal sestře pokyn, aby mi rány vydezinfikovala a zalepila. Do zprávy napsal, že mám jít druhý den na kontrolu. Když jsem vyšla ven, začala jsem litovat, že jsem tam vůbec chodila a doktora s takovou blbostí otravovala.

Přesto jsem se druhý den vydala na kontrolu. Tam to vypadalo dobře. Jenom čtyři lidé v čekárně. Přesto jsem tam strávila dvě hodiny.

Doktor se na rány podíval a řekl mi, že musím kočku podrobit veterinárnímu vyšetření na vzteklinu. Vysvětlování, že jsou to vesnické kočky, které budu těžko někde nahánět, a že to byl takový mžik, že nevím, která ze dvou koček mě pokousala, nepomohlo. Doktor si stál za svým: „Nechte vyšetřit obě.“ Mám oslovit městskou policii, ta má přece pomáhat a chránit.

Na chvíli jsem doktora obdivovala. Je tak vynalézavý. To by mě vůbec nenapadlo.

Upozornil mě, že vzteklina je smrtelná. Konečné rozhodnutí je na mně. Buď kočky odchytím a nechám je vyšetřit a nebo neudělám nic a risknu to. Ještě mám zavolat do krajské nemocnice na infekční oddělení. Tam by mi mohli poradit, jak mám postupovat.

Nakonec mám ještě zjistit, jestli nemám propadlé očkování proti tetanu.

Z ordinace jsem odcházela ne jako pokousaná, ale jako opařená. Takových úkolů mi doktor naložil! Připadala jsem si jako školačka. Odchyt koček se mi zdál nemožný. Tento úkol bude asi za 5.

Nejprve jsem začala zjišťovat očkování. Tak samozřejmě. Jak jinak, propadlé. A to tak, že musím na tři injekce.

Pak přišla na řadu městská policie. Kočky neodchytávají. Tato naděje byla naivní. Nicméně nám dali kontakt na veterináře, který pro ně pracuje. Ten odchyt koček odmítl. Máme si je chytit sami a přinést mu je. On se na ně podívá a za pět dní se musí vše zopakovat. To už šly na mě mdloby. Jak mám odchytit kočky, které mě pokousaly? Klece nemám, zaškolená také nejsem a kde 5 dní kočky uchovávat?

Zachránili mě v krajské nemocnici. Tam mi řekli, že se vzteklina u nás nevyskytuje, že to nemám vůbec řešit. Kočky nemusím odchytávat. Spadl mi kámen ze srdce. Tak snad i doktor bude uznalý a od odchytu upustí. S obavami jsem šla druhý den na převaz.

To, že se pohledové vyšetření na vzteklinu musí po pěti dnech zopakovat, doktora nepřekvapilo. Prý si je mám nechat doma a za pět dní je mám znovu dopravit k veterináři. Takže volně pobíhající kočky, možná se vzteklinou, možná i s bleškami a klíšťaty, si mám vzít na pět dní domů. Vzhledem k rekonstrukci se u nás nedá hnout. Možné i nemožné místo na podlaze je zastavěno. Když si vzpomenu, jak si kočky brousí drápky o kmeny stromů, můžu rovnou shánět i nový nábytek. Hlavou mi proběhla myšlenka, že doktor snad nikdy neviděl toulavou očku.

Naštěstí zpráva z krajského infekčního oddělení doktora uspokojila. Kočky nemusím nahánět. To jsem si oddychla. Tak teď už jenom, aby se rány brzy zahojily. Se zafačovanou rukou se toho moc nedá dělat. Načasovala jsem si to výborně. Doufám, že do Vánoc se vrátíme do normálu.

Takže, kousne-li Vás volně pobíhající kočka, nepanikařte jako já. Vzteklina je u nás vymýcena.