27. sraz veteránů v Chomutově

Sraz veteránů
Sraz veteránů

Krušnohorec, asi jako každý chlap, mívá různě divoké nápady. Ale takovýto jsem vůbec nečekala. Přišel s tím, že si půjčíme v Trabant muzeu Trabanta a pojedeme s ním na sraz veteránů, který se každoročně koná v Chomutově a zúčastníme se s ním i závodu veteránů.

Tento sraz se letos konal v Chomutově už po dvacáté sedmé. Nikdy na něj nechodím a teď bych se ho měla zúčastnit rovnou jako soutěžící? Moc jsem ale Krušnohorcovu nápadu nepřikládala váhu. Proč by nás měli zaregistrovat s vypůjčeným autem?

Krušnohorec se svého nápadu nechtěl vzdát a zažádal v klubu veteránů o registraci. Ajajaj, pořadatelé s vypůjčeným autem neměli problém a zaregistrovali nás. V půjčovně nám ho na tuto akci rádi zapůjčili. No co, do závodu je daleko, tak jsem si s tím nedělala hlavu. Ale každá doba nakonec uplyne a byl tu pátek a Krušnohorec se rozjel do Prahy pro Trabanta.

Trabant 1,1 kombi z roku 1990

Přijel s Trabantem zvaným prý podle olivové barvy Oliver. Čtyřtakt, po generálce motoru, co si víc můžeme přát.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do hotelu Aréna, kde probíhala registrace a platilo se startovné. Odtud jsme se přemístili do centra, kde se konal sraz. Byli jsme tam první. Nevím, kam odjela ostatní auta po registraci, ale nicméně to bylo ten den naše první a zároveň i poslední prvenství.

Kolem 10. hodiny se začalo parkoviště plnit nejrůznějšími starými auty a motorkami. Nejcennější auta dostala mašličku a šla za pásku.

Rolls Royce Silver Shadow
Simca 5
Praga Piccolo
Ford Mustang II
Ferrari 208 GT
Aero 662
Jaguar E-Type

Kromě několika vzácných aut za páskou tam byla i spousta jiných krasavců.

Dino 246 GT
Jawa Minor I
Škoda Felicia
DKW F5 Roadster

Ani Velorexy nechyběly.

Velorexy

Kromě Čechů se srazu každoročně účastní i hodně Němců.

Ve 12 hodin začal závod a pro mnohé, jako třeba pro mě, začalo zároveň peklo. Nejdříve startovaly motorky, pak auta s mašličkou do roku výroby1936 a teprve potom ostatní. Vzhledem k tomu, že s každou posádkou na startu se vedl dvou až tříminutový rozhovor a Němci pouštěli před sebe svoje rodáky, dorazili jsme na start asi za dvě hodiny. To už jsem litovala, že jsem na závod kývla.

Konečně bylo odmávnuto a vyrazili jsme na trať. Jelo se po šipkách. Na trase bylo pět punktů, kde se plnily úkoly. První zastávka byla v Zelené. Tam se na čas skládala spojka.

Tady se Krušnohorcovi dařilo.

Skládání spojky

Druhá zastávka byla v Klášterci na zámku, kde se lovily matičky z flašky. Tento úkol Krušnohorec také docela úspěšně splnil.

Spěchali jsme do Kadaně na náměstí. Tam se měnil vzduchový filtr.

Výměna vzduchového filtru

Další bod byl v Polákách. Tam se soutěžící snažili poslat dětské nákladní auto ze startu do cíle. Tady do něj Krušnohorec strčil moc a autíčko přejelo cílovou čáru.

Posílání auta ze startu do cíle

Poslední bod se plnil v Březně. Bylo nutno dostat kuličku z ložiska do důlku. Tady se Krušnohorcovi opravdu dařilo. Prý druhý nejlepší výkon.

Kuličku dostal Krušnohorec do ložiska za 4 vteřiny

Jízda byla fajn. Na trase ve městech stáli lidé, fotili, mávali a po zastavení se vyptávali. U našeho Olivera každého zajímalo, jestli je to dvoutakt. Pak také budila pozornost zelenkavá metalíza.

Body byly splněny a vzhledem k tomu, že jsme místní, zamířili jsme nejkratší cestou k cíli. Na značení jsme se již nedívali. A to se nám stalo osudným. Na zpáteční trase byla ještě jedna nehlášená kontrola v Droužkovicích.

Za neprojetí Droužkovicemi nám napařili 10 trestných bodů a z 13. místa jsme klesli na 23. Vzhledem k tomu, že v naší kategorii startovalo 51 vozů, tak jsme byli spokojeni.

Závod byl super, ale myslím, že to byl můj první a zároveň poslední závod. Dvě hodiny sedět v autě, sem tam popojet o půl metru, už asi příště nedám. Jedině, že by do příště sehnal Krušnohorec auto do roku 1939, tedy s mašličkou a startovali jsme mezi prvními.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*