Bern

Bern, hlavní město stejnojmenného kantonu a zároveň hlavní město Švýcarska. V roce 1983 bylo bernské staré město zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.

Loni jsme lítali po Alpách, letos navštěvujeme hlavní města kantonů. Bern leží necelých 130 km od Curychu, tedy pro nás asi 1,5 hodiny cesty.

Krušnohorec naplánoval prohlídku starého města. V úterý ráno jsme vyrazili. Cesta probíhala podle plánu, s parkováním to už bylo horší. Na vyhlídnutém parkovišti bylo beznadějně plno. Auta stále přijížděla, žádné neodjíždělo. Museli jsme jinam. Rozjeli jsme se směrem ke starému městu a doufali, že někde najdeme místo k parkování. Na začátku starého města byla volná parkovací místa, ale bohužel jenom na hodinu. Znamená to, půl hodiny se procházet a pak jít přeparkovat. To není nic moc, ale jiná možnost v tu chvíli nebyla.

Hlavní třída starého města je poměrně široká, lemovaná z obou stran domy s podloubími. Jak název ulice Kramgasse napovídá, pod podloubími jsou nejrůznější luxusní prodejny. Prodávají zde značkové oděvy, boty, šperky, parfémy, švýcarské hodinky,… Zkrátka, na co si vzpomenete, lze zde koupit. Pokud tedy máte s sebou zlatou kreditku. Jinak je zde možno také posedět v mnoha restauracích, kavárnách, která se v podloubích nacházejí.

Uprostřed této třídy je řada starobylých kašen. Ve starém městě je celkem 17 kašen, většina z 16. století.

Všimla jsem si, že Švýcaři si na kašny potrpí. Ve starobylých městech je jich mnoho.

Ulice Kramgasse je lemovaná z obou stran obchody ve sklepě. Vchody jsou před podloubím a je jich tam opravdu mnoho. Nikdy jsem takový vchod z ulice do sklepa neviděla. Vypadá to, jako by staré město bylo celé podsklepené.

Z hlavní třídy vede spousta postranních uliček, ve kterých se nacházejí rovněž obchody.

Na konci ulice Kramgasse stojí věž ze 13. století, která kdysi sloužila jako západní vchod do starobylého města. V 16. století hodiny na věži obohatili o orloj.

Půlhodina uběhla jako voda, museli jsme se vrátit a přeparkovat auto. Naštěstí jsme si na Kramgasse všimli směrovky k podzemním garážím. Máme vyhráno.

Auto jsme zaparkovali, máme čas na další prohlídku starého města. Na Kramgasse jsme se vraceli přes Rathausplatz (Radniční náměstí). Na něm se nachází starobylá radnice.

Nalevo od radnice stojí novogotický kostel sv. Petra a Pavla z 19. století. To je něco pro Krušnohorce.

Zde zapálil Krušnohorec svíčku za Páju.

Vrátili jsme se na ulici Kramgasse, prošli věží s orlojem a zabočili doprava, kde se nachází Kornhausplatz. Byl čas oběda, Krušnohorec rozhodl, že se naobědváme a dáme si něco typicky švýcarského. „Zvu Tě“, povídá. To znělo dobře. Sedli jsme si do venkovní restaurace, rozhlédnu se a vidím, že kolem nás má každý pizzu. To nevypadá moc Švýcarsky. Tak buď jsme si spletli restauraci a nebo stát. To už k nám běží číšník a slyším se, jak říkám: „Speisekarte, bitte“. Tak nic. Když přinesl jídelní lístek, bylo vše jasné. Jsme v pizzerii. Přestali jsem řešit švýcarské jídlo a objednali si pizzu.

Před odchodem jsem se rozhodla, že si zajdu na dámy. Tak to byla další lekce. Vejdu do pizzerie, rozhlédnu se a vidím, že tady určitě toalety nebudou. Prošla jsem pizzerií ven do prosklené chodby. Na první pohled jsem toalety neviděla, ale nakonec jsem je našla. Vzala jsem za kliku a zamčeno. Už jsem tušila komplikaci. Budu muset jít dovnitř žádat o klíč. Pak jsem si všimla, že napravo od dveří je kódovací zařízení. Nevěděla jsem, jestli jsem u vchodu na toalety a nebo do trezoru. Vtom jsem si všimla starší Švýcarky, která sice nevěděla, kde toalety jsou, ale později se ukázalo, že zná kód na otevření dveří. Držet se jí, se vyplatilo. Bez kódu se člověk zkrátka po… Nedalo mi to a vyslala jsem jako lištička v Budulínkovi Krušnohorce hledat kód. Jak ten to dělá? Našel ho na směrovce na toalety. Hodně se musím učit! Nebo taky můžu sedět doma. Tam ještě trefím.

Občerstveni pokračujeme v další cestě. Máme před sebou ještě několik míst, která chceme navštívit.

Vrátili jsme se k orloji a vydali se dál po ulici Marktgasse, dále Spitalgasse, které jsou za orlojem pokračováním ulice Kramgasse. Došli jsme na Bahnhofplatz (Nádražní náměstí).

No a stojíme před dalším kostelem. Tentokrát před Helliggeistkirche.

Jedná o protestantský kostel z 18. století. A jestli jsme šli dovnitř, se asi nikdo nemusí ptát. Šli.

Chudý kostel, který má místo oltáře kazatelnu. Napadlo mě, že tady nebude církev tak chamtivá.

Po prohlídce kostela jsme se vrátili po Spitalgasse na Börenplatz a prošli na Bundespaltz. Tam sídlí parlament.

Vlevo na náměstí Bundesplatz se nachází Švýcarská národní banka.

Mezi budovami parlamentu jsme našli krásnou vyhlídku, odkud je vidět nová část města a řeka Aare, která Bernem protéká.

Pokračovali jsme ulicí Kochergasse na Kassinoplatz, kde stojí bernské kasino.

Kolem kasina ulicí Herrengasse jsme prošli k proslulé pozdně gotické katedrále z 15.-16. století.

Očekávala jsem vstupné stejně jako u nás v katedrále sv. Barbory v Kutné Hoře a ono nic. Ve Švýcarsku to asi protestanti nemají zapotřebí.

Katedrála je nádherná. Stojí za to ji shlédnout.

Prošli jsme toho dost, je čas se vrátit. Nestihli jsme naplánovanou růžovou zahradu a medvědy ve velkém medvědím výběhu ve staré části Bernu.

Tyto dvě atrakce si necháme na příště. Budeme se mít zase na co těšit.