Bernina dráhy patří do světového dědictví Unesco. Jedná se o vyhlídkové vlaky, které projíždějí rozsáhlým horským masivem Alp. Cesty jsou klikaté se stoupáním až 70 promile. Hned jste nahoře a kocháte se pohledy do hlubokého údolí Alp, hned zase dole a obdivujete vrcholky hor. Aby byl lepší výhled na vrcholky Alp, mají vagóny panoramatická okna, která zasahují až do stropu vagónu. Nevýhodou je, že se nedají stáhnout a fotografie přes sklo nejsou tak pěkné.
Projíždí se 55 tunely a přes 196 mostů a viaduktů. Nejvyšší bod trasy se nachází 2 253 m nad mořem. Vlak jede pomalu, vyhlídkově. Po celou dobu se můžete kochat pohledem na nádherné Alpy. Při této projížďce uvidíte jak ledovce, tak palmy.
Místenky jsme měli zakoupené z Churu, vzdáleného asi 120 km od synova bytu. Bylo třeba se nejdříve dopravit tam.
Cesta z Churu do italského Tirana měří 122 km a trvala 4,5 hodiny. Vůbec jsem se nenudila. Pořád se bylo na co dívat.
Místenky jsme měli do posledního vagónu, ve kterém nebyli skoro žádní lidé. Pohodlně jsme se usadili a sledovali okolí.
Počasí jsem neměli nejlepší. Teplotně bylo sice příjemně, ale bohužel zataženo a před příjezdem do Tirana i sprchlo.
Tato trasa má několik atrakcí. Například Solisviadukt, Landwasserviadukt, Wiesnerviadukt, Kreisviadukt a ledovec v Alp Grümu.
Dolů do Tirana, které leží v údolí, se sjíždí po kruhovém viaduktu (Kreisviadukt).
Po 4,5 hodinách jsme dorazili do Tirana. Bernina projíždí přímo centrem tohoto městečka ležícího pod Alpami.
Ubytovali jsem se v hotelu Domus Cavour. Pěkný nový hotel s prosklenými schodišti i výtahem. Pohled dolů z druhého patra, kde jsme byli ubytováni, nic moc. Zvláště pro lidi, kteří mají respekt z výšek.
Vydali jsme se na večeři. Meníčko pouze v italštině. Vůbec jsme tomu nerozuměli. Číšník nám poradil, ať si menu dáme do google překladače. Nevím, jak to myslel, protože ve sklepě, kde se restaurace nacházela, nešla wifi ani naše data. Hlad nás donutil vybíhat s jídelním lístkem ven, kde data chodila.
Po delší době se dostalo i na objednání. Já jsem si dala hovězí steak, přítel telecí řízek, syn tuňáka a jeho přítelkyně špagety s krevetami.
Přílohou byla trocha bramborové kaše posazená v grilované zelenině.
Všichni jsem se dobře najedli a napili.
Druhý den nás po snídani čekala cesta zpátky do Churu. Tentokrát jsme jeli již normálním vlakem. Trať stejná, cesta o něco rychlejší a i se dvěma přestupy levnější.
V Churu byl čas na oběd. Zašli jsme do restaurace na typicky švýcarské jídlo rösti. Každý jsme si je dali s něčím jiným. Já s kuřecím masem na kari.
Po obědě jsem se vraceli plní zážitků autem do Curychu.
Výlet se opravdu vydařil. Myslím, že na krásná panoramata Alp nikdy nezapomenu. Nic levného, ale stojí to za to!
Přidejte odpověď