Dneska se po dlouhé době udělalo hezké počasí, tak jsme se místo práce na zahradě rozhodli pro cyklovýlet. Původně jsme měli jet k sestře na chalupu k Poděbradům. Je to lákavé místo. Samé rovinky. Na druhou stranu je to od nás dost daleko, tak jsme zvolili výlet nedaleko našeho bydliště. Rozhodli jsme se objet po cyklostezce jezero Most.
Toto jezero ve mě vyvolává vzpomínky na otce i dceru Páju. Když se napouštělo, tak jsme tam chodívali společně na procházky a krmit labutě. Pak začaly problémy, voda v jezeře prosakovala a dokončení se protáhlo. Ani jeden se slavnostního otevření jezera nedožil.
Chtěli jsme vyrazit brzy, ale jako vždy jsme se nemohli vypravit a vyrazili až po 11. hodině. V Mostě jsem měla ještě nějaké zařizování a než jsme sedli na kola, bylo ke 12. hodině a já začínala mít hlad. Oběd byl plánován až po 10 km v selském dvoře v Braňanech.
Já když mám hlad, tak se mnou není k vydržení. Šli jsme prozkoumat pobřeží jezera, jestli tam nejsou nějaké stánky s občerstvením. Narazili jsme na Lagarto Encore. To jsem vyhodnotila, že to nebude to pravé. Hned vedle jsme objevili stánek s občerstvením. Měli tam nejrůznější nápoje a k jídlu podávali možná pět druhů hot dogů a párek v rohlíku. Objednali jsme si párky v rohlíku a k pití na cyklovýletech oblíbenou Kofolu. Na dodání energie je perfektní, ale díky ní mívám druhý den nejméně o kilo navíc. Po objednání jsem očekávala, že až bude jídlo hotové, paní vystrčí z okénka hlavu a zakřičí: „Dva párky v rohlíku!“ Místo toho zazněl gong a na tabuli se objevilo číslo naší účtenky. Připadala jsem si v tu chvíli jako na poště. Ale super, jsou pokrokoví a každý alespoň k jídlu i ve stánku obdrží účtenku. A tak to má být.
Kolem poledne na plážích skoro nikdo nebyl. Nejvíce lidí bylo u občerstvení. Výhled z terasy na jezero je krásný, jenom ho trochu nabourává pohled na chemičku v Záluží u Mostu.
Tak jsme konečně vyrazili směr Braňany. Máme před sebou asi 10 km tam a 10 km zpátky. Vyjeli jsme po cyklostezce nad jezero a po celé délce jezera se kochali pěknými panoramaty. Na konci jezera cyklostezka končila a do Braňan jsme jeli kus po ještě nedodělané silnici. Asfalt byl ještě mokrý. Na druhou stranu to mělo výhodu. Nejezdily tam žádná auta. Terén se horšil, začínaly kopečky. Ale po vyjetí jednoho kopce se vynořil krásný pohled na České středohoří, který stál za to. Teprve před Braňanami nás čekala odměna, sešup dolů. Braňany leží v dolíku. To jsem netušila, že odměna je falešná, že vyjíždět z Braňan budeme po stejné silnici.
Konečně jsme dorazili do selského dvora v Braňanech. Vůbec to tam nevypadalo špatně. Prostorný dvůr, po stranách s příbytky a ohradami pro zvířata. Příjemné posezení, a to jak pod korunami stromů katalpy trubačovité, tak pod přístřeškem. Hned jsem zasedla do stínu pod strom. Celá cesta do Braňan byla po sluníčku.
V ohradách žijí králíci, morčata, husy, kozy, ovce, černé prase, poníci,…
Po párku v rohlíku jsem byla přesvědčená, že by mi stačila polévka. Tu jsem ovšem na jídelním lístku nenašla. Dala jsem si zeleninový salát s medailonky z vepřové panenky. Vůbec jsem nelitovala. A samozřejmě Kofolu. Asi, abych se ráno nedivila, po čem jsem přibrala.
Nejdražší jídlo měli za 185,- Kč, nejlevnější za 125,- Kč. Na naše poměry asi dobré.
Selský dvůr je nově zrekonstruovaný. Byla jsem se podívat i vevnitř a moc se mi tam líbilo.
Byl čas odjezdu. Odpočinuli jsme si, občerstvili se a vydali se na zpáteční cestu. Kousek jsme se vraceli po stejné silnici, tedy do kopce a pak jsme pokračovali v okružní jízdě směrem k jezeru Most po méně frekventované silnici.
Cestou jsme narazili na Aeroklub Most, kde jsme si při pohledu vzhůru všimli spousty paraglidingových křídel mířících k přistání. Než jsme dorazili na letiště, všichni už byli na zemi.
Tak jsme pokračovali. Překonali jsme ještě pár vršků a pak před Mostem parádní sešup, dokonce poprvé v chládku. Tam jsem to rozjela i přes 40 km/hodinu. Je zajímavé, že když se v takových chvílích podívám na tachometr, tak se mi začínají vybavovat horrorové scénáře, jako například píchlé kolo, díra nebo překážka na silnici,… To pak začíná zuřivé brzdění.
Dojeli jsme na jezero, v nohách jsme měli 20 km a to se nám zdálo málo. Bylo sice děsné vedro, ale přesto jsme se rozhodli ještě pro objetí jezera po cyklostezce, která vede bezprostředně vedle jezera. Myslela jsem si, že už to bude na pohodu, že vedle té vodní placky nemůžou být žádné kopce. Zase mýlka. Jsou. Žádné stromy, zase po sluníčku.
Cyklostezka kolem jezera měří asi 9 km. Odpoledne tam už bylo hodně lidí. Motali se tam děti, psi, chodci,… Jízda tedy nebyla nic moc. Chtělo to objet ráno.
Kolem jezera jsme najezdili 29,87 km.
Jezero je pěkné, ale nejsou tam žádné stromy. Lidé jsou po celou dobu na slunci. Pláže jsou kamenité jako v Chorvatsku, tak se na nich asi ani moc pohodlně neleží.
Přidejte odpověď