Pár louží už jsme na kolech objeli, dokonce i vodní nádrž Lipno, kam jsme mířili. Tentokrát jsme ale vyrazili na Šumavu s elektrokoly, s cílem objet Lipno za jeden den.
V roce 2011 jsme ho objížděli na dvakrát. Terén úplně pohodový nebyl a když jsme po cestě zabloudili a octli se v lese na nesjízdném kopci, tak jsem měla dojem, že sjezd na trekových kolech byl o život. Ani Krušnohorec na tuto část cesty rád nevzpomíná. Řítil se přede mnou přes kořeny a ani se neohlédl, jestli ještě žiju. Přesto, že jsem brzdila co to šlo, kolo neposlouchalo. Občas mě hrboly vyhodily ze sedačky a měla jsem co dělat, abych se na ni zase trefila. Klouzalo to, zastavit se nedalo, muselo se dojet až dolů. Když se mi dole podařilo zastavit, byla jsem šťastná jako blecha, že jsem to přežila bez úrazu. Tak letos jsme si takové zakufrování zakázali.
Ubytovali jsme se v Nové Hůrce poblíž Lipenské vodní nádrže v Penzionu Na Návsi.
Pokoj mě pobavil. Byla to amatérsky zrekonstruovaná půda. V životě jsem neviděla takovou vrstvu silikonu, jakou napatlali kolem sprchovací vaničky.
Lišty na podlaze byly napojované, pokaždé z jiného materiálu. Tady skončily snad všechny zbytky z rekonstrukce a ještě se jich nedostávalo. Občas lišty chyběly.
Koupelna s toaletou byla tak malá, že si myslím, že objemnější lidé se tam nemohli vejít. I Krušnohorec si občas při otočení v tomto zařízení zhasnul vypínač. Pak už jsem jenom slyšela nadávání a bouchání.
Na druhou stranu, postel byla čistá, personál milý, tak to na to přespání stačilo.
Určitě by tady měli bydlet hubení a hodně vysocí lidé. Knihovna byla umístěna nad schodištěm. Nevím, kolik by člověk musel měřit, aby si sáhnul pro knihu.
V sobotu dopoledne jsme vyrazili po cyklostezce do Jenišova a z něj přes Horní Planou a Hory do Bělé. Tam jsme přejeli Vltavu a pokračovali do Nové Pece.
Z Nové Pece jsme přes Láz dojeli ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, podél kterého jsme jeli už většinu cesty.
Schwarzenberský plavební kanál byl vybudován v roce 1791. Dřevo se v něm plavilo k řece Große Mühl, po ní do Dunaje a končilo ve Vídni. Plavbě definitivně odzvonilo v roce 1961. Dnes jsou zde cyklostezky, naučné stezky a v zimě se zde dá jezdit na běžkách.
Pak se začala obloha zatahovat a začalo pršet. Dojeli jsme k penzionu Marie, kde se domnívám, že i posledně nás chytil déšť. Zašli jsme na malý oběd. Já si dala předražené, ale dobré bramboráčky, Krušnohorec čočkovou polévku a ovocné knedlíky.
Platba v hotovosti je v okolí Lipna samozřejmostí. Dokonce i ve velkých kamenných restauracích. V pátek, když jsme přijeli, jsme zašli do rybářské bašty v Nové Hůrce. Krušnohorec si musel jet do Horní Plané do bankomatu pro hotovost. Zrušení EET pokladen nás vrátilo snad do minulého století.
Přestalo pršet, vydali jsme se na trasu. Před hranicemi do Rakouska jsme se ještě zastavili v Zadní Zvonkové. Je tam muzeum, hřbitov a hezký novogotický kostel. Starý vyhořel, tento zrekonstruovali na přelomu 20. a 21. století.
Pak jsme pokračovali ke státní hranici s Rakouskem.
Tak tady jsme na státní hranici s Rakouskem. Teď už to jenom nezakufrovat a nedostat se do nesnází. A zadařilo se.
V Rakousku jsme jeli podél plavebního kanálu po cyklostezce Sonnenwald, pak jsme odbočili na silnici vedoucí ke státní hranici a vraceli se do Čech.
V Čechách jsme jeli po cyklostezce č. 7 – Vltavská až k přívozu Frýdava. Bylo třeba přejet Lipno.
Bylo třeba zase dodat palivo. Po cestě jsme narazili na restauraci Srub U Kotvy.
Tam jsem si dala utopeného. Krušnohorec si dal buřtguláš.
Z klasických buřtů nebyl. Byl to nějaký polopárek, který nesál lák. Chutnal dost uměle.
Opět karty nebrali, platili jsme cash.
Odtud jsme pokračovali po cyklostezce 163 do Milné a pak přes Liščí Vrch okolo Pláničského rybníka do Černé v Pošumaví.
Přejeli jsme most přes zátoku Malé Lipno a zamířili jsme k cíli naší cesty do Nové Hůrky.
Úplně celé Lipno jsme neobjeli. Ujeli jsme 67 km. Celé bude něco kolem 90 km. Jenže to bychom si museli přivstat a také chytit lepší počasí.
Výlet to byl super. Cyklostezka a krajina kolem ní je pěkná. Vřele doporučuji.
Celé je to 78km.
Po nejkratší trase kolem nádrže možná ano, ale pokud se jede po pravé straně podél Schwarzenberského kanálu, trasa je delší a vychází přibližně na uvedených 90 km.
Tak z Frýdavy do Přední Výtoně je už jen kousek, pak přes hráz do Lipna nad Vltavou a Frymburka. To už jste taky mohli dát. Ale baví mě, jak vesměs většinu haníte a nakonec napíšete, že to byl super výlet a vřele ho doporučujete 😂😂😂😂
Tak to vidíte, já to tak nevnímala, že všechno haníme. Ubytování mě pobavilo, to ano, ale klidně bych tam šla bydlet znovu. Ty stánky jsem asi pohanila, ale cesta byla super. Asi máte pravdu, že jsme to mohli dojet, ale už taky nejsme nejmladší 😂😂😂😂. S počasím to také moc nevypadalo. Mrkněte na obrázek „Pohled z přívozu na Frymburk“.
Dobrý den. Byl jsem o prázdninách také na Lipnu na 14 dní i s rodinou v Nové Peci. NIKDE A NIKDY se nestalo, že bych nemohl platit kartou. Píšete, že jste jeli na e-kolech a neobjeli jste Lipno? Z Frýdavy do Frymburku je to 30 km. Celé Lipno se dá objet za 9 hodin i s obědem a kávičkou a zmrzlinou v Horní Plané.
Tak nám se naopak NIKDE kartou zaplatit nepodařilo. Ať to byla Rybí restaurace Hůrka, Penzion/Restaurace Marie nebo Srub u Kotvy Frymburk – karty nebrali, jen cash. Lipno jsme nestihli objet kvůli počasí, po cestě několikrát vydatně pršelo a když jsme nechtěli být „durch“, vždy jsme se schovali pod střechu. Radši jsem trasu operativně zkrátil a tak jsme téměř nezmokli.