Loni na podzim jsme přikoupili další sudy na dešťovou vodu, abychom měli dostatek vody na zalévání záhonů. Je začátek léta a nám se je nepodařilo naplnit. Tak suché jaro jsem nečekala. Zatímco v jiných končinách naší republiky zažívali přívalové deště, na naší chatě nespadla ani kapka. Patrně všechny srážky zachytily Krušné Hory a námi očekávaná voda spadla v Německu. Jezdili jsme v týdnu zalévat záhony vodou z vodovodu a záviděli všem, kteří měli dostatek vláhy. Ačkoliv jsem ateista, modlila jsem se, aby pršelo i u nás.
Tak jsem si déšť nakonec vymodlila. Jenom jsem Bohu zapomněla nadiktovat termín.
O víkendu jsme se chystali do Slavkova na sraz veteránů. Již jsem tuto akci před lety navštívila a byla jsem nadšená. Krásná stará nablýskaná auta, pánové a dámy v dobových kostýmech a k tomu doprovodné programy. Jenže měl podle předpovědi počasí přijít mnou vymodlený déšť. A mělo pršet celý den. Zákon schválnosti zafungoval perfektně. V tomto zákoně se vyznám.
Do Slavkova je to docela daleko a v dešti bychom si tuto akci určitě neužili. Začali jsme přehodnocovat naše plány. V Knovízi se ve stejném termínu konala podobná akce, sice ne tak rozsáhlá, ale zase to není tak daleko. I když se výlet nevydaří, nebude to taková škoda.
Plány na výlet byly velké. Nejdříve si prohlédneme veterány, popřípadě se zde podíváme i na závody do kopce a pak navštívíme asi 12 km vzdálenou malou zoologickou zahradu v Zájezdu. Když vybyde čas, zajedeme na prohlídku hradu Okoř.
Už na cestě do Knovíze nás zastihl déšť. V Knovízi to nevypadalo s počasím lépe. Roztáhli jsme deštníky a šli na prohlídku. Byla jsem rozhořčená. Auta a motorky nebyly na jednom místě, ale roztahané po celém náměstí. A bylo jich strašně málo. Napočítala jsem asi deset aut a pět motorek. A i těch pár veteránů začalo po našem příjezdu odjíždět. Později jsme se dozvěděli, že těsně před naším příjezdem byl sraz pro nepřízeň počasí zrušen. Více v reportáži Závod do vrchu Knovíz – Olšany 2022.
Auta se odebírala k domovu a já se chtěla odebrat také. Za tu chvíli jsem již byla dost namoklá. Krušnohorec se nechtěl vzdát svých dalších plánů. Jede se do zooparku. Mají tam krytá terária s leguány, jedovatými žábami a největšími chameleony na světě. Tam budeme v suchu. Nasucho jsem se nechala nalákat, ale skutečnost byla nakonec úplně jiná.
Zoopark Zájezd se rozkládá na necelých 2500 m². Je zde k vidění na dvou samostatných stanovištích přes 40 druhů zvířat.
Přes silný déšť jsme se vydali na prohlídku první části zooparku.
Zaplatili jsme vstupné 120,- Kč za osobu a kolem voliér s ptáky a výběhu pro lemury se vydali do budovy s terárii.
V budově s terárii jsme viděli nejrůznější chameleony, želvy, pakobylky, strašilky, kudlanky, sklípkany, mnohonožku, šváby, užovku zelenou, pralesničky,… Kromě plazů jsou zde umístěny i voliéry s ptáky.
Občas jsme měli co dělat, abychom zvířata, maskovaná flórou v teráriích, viděli. Zde bylo opravdu na co se dívat. Pak jsme ještě v dešti prošli zbytek této části zahrady.
Oblíbené surikaty jsme neviděli. Byly zalezlé. Asi se jim také déšť nelíbil.
Téměř přes celou obec jsme se vydali do druhé části zahrady.
Když jsme procházeli kolem veverky, tak se pěkně předváděla. Lítala sem a tam.
Tato část zoo je prostornější, jsou v ní i větší výběhy a větší zvířata. Jenže kvůli dešti byla většina zvířat zalezlá v příbytcích.
Rysy jsme moc neviděli. Polehávali pod přístřeškem.
Ani velbloudi se neprocházeli ve výběhu. Výběh s klokany byl také prázdný. Prohlédli jsme si ještě kozy a vydali se k východu. Byli jsme už pěkně promočení.
Když jsme se vraceli k autu, tekly po cestě proudy vody a nebylo se kam vyhnout. Bylo to už jedno. Boty jsem měla skrz naskrz promočené.
Počasí nestálo za nic a přesto v zahradě bylo několik rodin s malými dětmi. První část zoo je stísněná, lidé se v chodbičkách obtížně obcházejí. Možná, že díky dešti jsme si terária pohodlně prohlédli. Při pěkném počasí a tedy větší návštěvnosti, by to byl možná problém.
Byl čas na oběd. Všude ve vesnici byly směrovky do místního hostince Zájezd. Rozhodli jsme se tam pěšky po silnici přebrodit. Tam jsme se dozvěděli, že už je přes rok zavřený. Byla nám doporučena restaurace v Buštěhradu.
Tak jsme se vydali na cestu. Bylo trochu obtížné restauraci najít, ale nevzdávat to, se vyplatilo.
Majitel má v restauraci pěknou sbírku aktů.
Dali jsme si hovězí steak s grilovanou kukuřicí a grilovanými brambory. Bylo to výborné.
Setkali jsme se zde s přátelskou obsluhou. Kuchař se nás přišel zeptat, jak jsme byli spokojeni. Kromě toho, že se tam dobře najíte a napijete, pořádají tam koncerty a různé jiné akce. Zkrátka to tam žije.
Cestou domů nám stále pršelo. Na druhou stranu jsem byla ráda. Konečně se nám naplní sudy. Když jsme se blížili k Chomutovu, už jsem si tak jistá nebyla. Dokonce jsem se začala obávat, že u nás vůbec nepršelo.
Dojeli jsme na chatu a voda, která mi čvachtala v botách, byla asi jediná, která tam byla. Moje obava se naplnila. V sudech přibylo jenom maličko vody, záhony byly suché a my se dali do zalévání.
Příště budeme muset vzít sudy s sebou na výlet. Tam se zaručeně naplní!
Přidejte odpověď