Ledové sochy jsem zatím viděla jenom v televizi. Teď se naskytla příležitost se na ně podívat naživo. V Riegrových sadech v Praze se koná od prosince 2023 do dubna 2024 největší výstava ledových soch v České republice.
Výstava je určena hlavně dětem, protože jsou zde vystavovány sochy s pohádkovými motivy. Dospěláci si ale přijdou také na své. Mohou zde obdivovat mistrovská díla 23 uměleckých řezbářů, kteří na více než 70 sochách strávili přes 3000 hodin. Za zmínku také stojí, že sochy jsou barevné.
Je zde možno vidět postavičky z pohádek Doba ledová, Lví král, Včelka Mája, Sponge bob, Addamsova rodina, Mimoni, Krteček a Ledové království.
Do Riegrových sadů jsme dorazili od muzea a doufali, že zde budou nějaké směrovky, které nás k výstavě dovedou. Žádné jsme ale nenašli. Vydali jsme se tedy naslepo do kopce a za nedlouho uviděli areál s plakátem výstavy.
Kromě této výstavy se zde konaly i zabijačkové hody, takže o návštěvníky nebyla nouze. Kdo nestál frontu na výstavu, občerstvoval se vepřovými pochoutkami a nejrůznějšími nápoji.
Fronta na výstavu byla na můj vkus dost dlouhá a moc nepostupovala. Do výstaviště pouštěli omezený počet návštěvníků, a to ať už z hlediska menších prostor a nebo zahřívání ledových soch.
Ve frontě jsme postáli asi 25 minut. Déle, než jsme strávili uvnitř.
Hned u vchodu nás vítal mamut Manny, který je určitě nejen největší sochou, ale také ústřední postavou této výstavy.
Vpravo od mamuta je vystaven šavlozubý tygr Diego.
V areálu výstavy udržují teplotu -7°C. Nemusíte se nějak speciálně oblékat, vystavované exponáty se shlédnou a nafotí docela rychle. Na konci mi už trochu zalézal mráz za nehty, ale nic tragického.
Sochy jsou krásné, stojí za to se na ně přijít podívat.
Vyšli jsme ven a byli jsme překvapeni. Fronta byla asi tak 3 krát delší, konec fronty byl až za vchodem do areálu. Tak to jsme to nakonec ještě vychytali.
Z jedné fronty do druhé. Tentokrát jsme se zařadili do fronty na zabijačku. Když na nás konečně došla řada, neměli už opečené jitrničky a jelítka. Nechtělo se nám čekat, koupili jsme si je domů.
Jenže hlad už byl. Cestou jsme se zastavili v hospodě Hajnovce na pečené kachní stehno, bramborové knedlíky a zelí.
Najedení a plní zážitků jsme se vydali na zpáteční cestu.
Doma jsem ochutnala jitrnici ze zabijačkových hodů a nestála za nic. Byly v ní tlusté kusy masa. Jeden takový kousek měl 4 x 2 cm. To mluví za vše.
Zážitek ze soch jsem si ale nepodařenou jitrnicí nedala zkazit.
Přidejte odpověď