Letět balónem není jen tak. Vyžaduje to optimální počasí. Nesmí být moc větrno, ale také ne bezvětří, nesmí samozřejmě pršet a při příliš vysokých teplotách se také nelétá. Takže se nám podařilo asi po roce od prvního domluveného termínu vzlétnout. I tak to bylo dost napínavé. V místě, které jsme měli původně domluvené, nefoukalo. Bylo nám nabídnuto náhradní stanoviště, a to na louce u Žlutic na Karlovarsku. Slibovaná krajina byla podle pilota malebná, takže odpoledne, po potvrzení letu, jsme se mohli začít těšit.
Přemýšlela jsem, jak se obléci. Dole bylo odpoledne teplo, ale jak bude v 6 hodin večer ve vzduchu, jsem nedokázala odhadnout. Přibalila jsem si bílou vestičku. Žádné sportovní výkony jsem při vyhlídkovém letu nečekala, tak proč si nevzít na sebe i světlé kalhoty a světlou blůzičku?
Na místo jsme přijeli asi o půl hodiny dříve. Předpokládala jsem, že už se bude foukat balón a připravovat na let. To jsem se ale mýlila. Posádka přijela až na šestou hodinu.
Byli tři. Pilot a dva pomocníci. Sundali koš, balón a začali ho rozbalovat. Překvapila mě délka balónu. Zespodu to tak nevypadá. Netušila jsem, že se při rozbalování a foukání balónu předpokládá naše pomoc. To už mi začínalo být jasné, že to moje světlé oblečení není nic moc. Když byl balón roztažený, šlo se na nafukování. Já a Krušnohorec jsme byli pověřeni držením hrdla balónu, aby z ventilátoru dobře proudil vzduch do balónu. Pak došlo na ohřívání vzduchu v balónu hořákem. Dostali jsme další pokyny. Až se začne balón zvedat, pustíme ho a musíme se všichni vrhnout na koš, abychom ho zatížili a neodlétl nám. Já jsem ještě navíc měla naházet všechny věci pilota do koše. Začala jsem přemýšlet, proč si je tam nedá hned. Bojí se snad, že mu odlétne balón jenom s jeho věcmi? Radši jsem se neptala a držela balón, který začal být horký. Nepouštějte ho, jenom přehmátněte, zněl příkaz pilota.
Balón byl nafouknutý a začal se zvedat. Všichni jsme se vrhli na okraj koše a začali ho zatěžovat, aby neodletěl bez nás. Tam jsem zjistila, že koš nemá žádná dvířka, kterými bych elegantně nastoupila. Bylo třeba přelézt okraj koše balónu. Při mé malé postavě to nebylo jen tak. Koš mi končil někde u lopatek. Nakonec se mi podařilo nohu přehodit a vpadnout do balónu. Krušnohorec má dlouhé nohy, ale také to neměl jednoduché. Překážely mu úchytu balónu. Konečně jsme byli všichni tři v balónu, který s námi stoupal a my se mohli těšit na pěkné vyhlídky.
Vystoupali jsme do výšky asi 800 m, ale tam vzduch moc neproudil. Téměř jsme se nepohybovali. Pilot sestoupal do asi 600 m a hned to bylo lepší. Letěli jsme nad poli, pastvinami, lesy,… viděli jsme Žlutice, Žlutickou vodní nádrž a mnoho rybníků. Lidé dole vypadali jako malé figurky.
Když se vzduch v balónu trochu ochladil a začali jsme klesat, tak nám pilot trochu přitopil.
Přesto, že nemám moc ráda výšky, v balónu jsem se nebála. Plul pomalu, pořád bylo na co se dívat a hodina letu utekla strašně rychle. Pilot si vyhlédl louku u Teleče, na které se pokusí přistát.
Byl nejvyšší čas se poptat pilota, jak bude probíhat přistání. Prý to bude záviset na povětří dole. Když nebude foukat, tak koš přistane dnem na zem. V opačném případě se překlopíme na bok. Tak co je lepší? Zase pracně přelézat bok koše a nebo z něj vylézt po kolenou? Zkuste hádat, jak jsme přistáli.
Tak jo. Dlouho to vypadalo, že přistaneme dnem na zem. Pořád jsme vyvažovali, ale pak se to nějak zvrtlo a dopadli jsme na bok. Nejhůř se lezlo z koše Krušnohorci. Ten přistál na zádech.
Moje světlé oblečení vzalo za své. Po prvním šťastném přistání přišlo na řadu pasovaní na baronku a barona z Teleče. Pokleknout do vlhké trávy jsem už odmítla. Polití šumivým vínem jsem ale neušla. Tak super! Na víkend jsem odjížděla na školení a ještě mě večer čekalo mytí slepených vlasů.
Na louku po našem přistání dorazili oni dva pomocníci s dodávkou a po sbalení balónu nás odvezli k autu. Poděkovali jsme, rozloučili se a vyrazili k domovu.
Nebýt Krušnohorce, tak bych o tento krásný zážitek přišla. Let balónem mě nikdy nelákal. Nakonec to bylo moc pěkné. Stojí za to vidět plynout krajinu z výšky. Je to opravdu nádherné pokoukáníčko. V roce 2023 jsme letěli vrtulníkem kolem Matterhornu . Byl to určitě větší adrenalin, ale i let balónem má něco do sebe.
Víc než let balónem mě vždycky lákal let vzducholodí Zeppelin nad Bodamským jezerem. To se mi ale asi nikdy nesplní. Jednak jsou tam dlouhé objednací lhůty, ale hlavně se stejně jako u balónu nelétá za každého počasí. Na to, abychom tam dorazili a pro nepřízeň počasí se neletělo, je to pro nás přece jenom trochu z ruky. Na druhou stranu… kdo ví. Není všem dnům konec.
Přidejte odpověď