Vrtulníkem kolem Matterhornu

Loni jsem dostala ke kulatým narozeninám let vrtulníkem kolem Matterhornu. Pro mě bomba, pro jiné noční můra. Nejeden z mých známých mi řekl, že by se letět vrtulníkem bál. Vždyť i miliardáři v něm padají. Nevím, jestli díky tomu, že miliardář nejsem, bát jsem se nezačala a na let se těšila.

Vzhledem k tomu, že se lítá jenom za příznivého počasí, termín letu byl do poslední chvíle nejistý. Nejdříve to měla být sobota, kterou letecká společnost změnila na neděli a pak vrátila zpátky na sobotu.

Můj narozeninový poukaz byl i pro Krušnohorce. Vzhledem k tomu, že se létá ve čtyřech, přibrali jsme i syna Toma a Markétku.

Na letiště do Sionu, které je vzdálené asi 300 km od Curychu, kde jsme pobývali u syna, jsme dorazili asi hodinu před plánovaným odletem. Cesta byla překvapivě bez kolon.

Před letem jsme dostali sluchátka s mikrofonem, připoutali se a vyrazili na let kolem Matterhornu a okolí. Co čas dovolí. Cesta měla trvat asi 40 minut.

Start byl v pohodě, trochu jsme se naklonili dopředu a začali stoupat. Pilot byl sympatický mladý muž. Nabídl nám, že si nahoře můžeme i vybrat, kam chceme letět. Nechali jsme cestu na něm a udělali jsme dobře. Vzal nás na opravdu krásná místa.

První cesta vedla kolem Matterhornu, který nebyl z letiště ani vidět.

Pilot otevřel okénko dolů, aby se dalo dívat i pod sebe.

Měli jsme štěstí. V červenci, kdy jsme původně chtěli letět, nebyl na vrcholcích sníh. Ten dodával velehorám na jejich majestátnosti.

Matterhorn jsme obletěli kolem dokola. Viděli jsme i křížek na jeho vrcholu.

Zde je pohled na Matterhorn z druhé strany. Všimli jsme si stop na hřebeni na cestě ke křížku.

Pilot s námi přistál vysoko v horách na sněhu. Ven jsme ale nešli.

Přistání bylo také v pohodě. Strašení ze strany mých známých bylo zbytečné. Žádné propadávání, žádná porucha vrtule a s tím spojený okamžitý pád helikoptéry se nekonaly. Naopak krásný a nezapomenutelný zážitek.

Plní dojmů jsme se přemístili do města Täsch, kde jsme nechali auto a pak pokračovali vlakem do Zermattu.

Zermatt nás k našemu údivu přivítal i v češtině. Je pravda, že v garážích ve městě Täsch jsme viděli dost českých aut.

Už jsme věděli, že přenocování je zbytečné. Podle předpovědi mělo celý druhý den pršet. Chtěli jsme se tedy alespoň nechat lanovkou vyvézt na Matterhorn Glacier Paradise a zakončit náš výlet pohledem na Matterhorn ze strany pro něj typické.

Tady jsme se přecenili. K lanovce jsem dorazili pozdě. Matterhorn bychom si prohlíželi asi pět minut a pak bychom museli jet poslední lanovkou dolů. Tak tedy příště.

Alespoň jsme si prohlédli vysokohorské městečko a naobědvali se.

Zde jsem se prvně setkala s dřevěnými domy stojícími na dřevěných špalcích a břidlici.

Nechyběly ani truhlíky s květinovou výzdobou charakteristickou pro vysokohorské oblasti ve Švýcarsku, ale i v Německu a Rakousku.

Já a Tomem jsme si dali typicky švýcarské jídlo, Krušnohorec bratwurst s hranolky a Markétka mozzarellu s rajčaty.

Po pozdním obědě jsme se vydali na zpáteční cestu. Tentokrát jsme z Oberwaldu jeli kus cesty v autě vlakem. Téměř celá cesta vedla nekonečně dlouhým tunelem. Tma, občas to drncalo, pro mě zlatá cesta vrtulníkem.

K Tomovi domů jsme se dostali dost pozdě, ale plni zážitků. Markétka mě přivedla na úvahu, jestli byla lepší Bernina a nebo vrtulník. Doteď nevím. Každý zážitek měl své. Uvidíme, jestli oba tyto neskutečné zážitky něco předčí.