Navštívit Slavkov u Brna a nepodívat se na nedaleký Pracký kopec na Mohylu míru by bylo stejné, jako navštívit Paříž a nevystoupat na Eiffelovu věž.
Mohyla míru byla vystavena na počest bitvy tří císařů. Utkali se zde v roce 1805 Francouzi s Rusy a Rakušany.
Přivstali jsme si a k památníku jsme dorazili kolem deváté hodiny. Toho dne jsme byli první návštěvníci. Zaskočilo nás lešení na mohyle. Reklama firmy, která ho pronajímá, trochu hyzdí první dojem z kulturní památky. Obávali jsme se, že díky rekonstrukci není pomník přístupný.
Vpravo od mohyly stojí pavilon, ve kterém se nachází muzeum bitvy u Slavkova a zároveň slouží jako zázemí této kulturní památky. Můžete si zde zakoupit vstupenky, upomínkové předměty nebo se občerstvit v místní kavárně.
Nejdříve jsme si mohylu obešli, prohlédli si ji z venku a podívali se po bývalém bitevním poli. Je tam k dispozici zdarma i dalekohled.
Z pohledu od pokladny nás na mohyle, těsně pod kopulí zaujala deska s citátem T. G. Masaryka: „Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu…“ Jestli tam byla deska s tímto nádherným citátem i v době socialismu, nevíme, ale myslíme si, že byla něčím přikryta. Naše průvodkyně se domnívá, že byla otočena.
Po prohlídce památníku zvenčí jsme se vydali k pokladně. Ujala se nás mladá příjemná průvodkyně, která nás již venku seznámila s historií památníku.
Podnět k jeho vystavení dal kněz a středoškolský pedagog Alois Slovák. Jeho bustu jsme si později prohlédli v kapli.
Památník byl vystaven v letech 1910 – 1912. Stavba byla financována z darů a veřejných sbírek. Přispěly i instituce ze zemí účastnících se války, tedy Francouzi, Rusové a Rakušani.
Byli jsme upozorněni na 4 stromy, kterých jsme si při prohlídce mohyly nevšimli. Podle desek u stromů jsme zjistili, že jako první byla vysazena 28. 10. 2003 naše lípa, a to na památku Aloise Slováka u příležitosti 85. výročí vzniku ČSR.
Účastnici bitvy nezůstali pozadu. Rusové vysadili v roce 2004 břízu, Francouzi ve stejném roce dub a Rakušani o rok později krvavý buk.
Poptali jsme se také na rekonstrukci. Všimli jsme si, že spodek mohyly je černý, vršek světlý. Zvenku se tedy čistí kámen a zároveň prý do ní zatéká, takže se utěsňují spáry. Uvnitř, díky vlhku, opadává nádherná původní omítka.
Z tohoto pohledu jsem si všimla, že spodek mohyly je oproti vršku černý.
Mohyla byla vystavena ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu o výšce 26 m. Na její kopuli je usazen měděný, 10 m vysoký, starokřesťanský kříž.
Na každém rohu stojí jeden štítonoš, symbolizující Francii, Rakousko, Rusko a Moravu, na jejímž území se tyto tři státy utkaly.
U vchodu do kaple o rozměrech 10 x 10 m stojí sochy truchlící matky a nevěsty, které mají symbolizovat utrpení války.
V kapli je kromě oltáře také kostnice. Zde jsou uloženy kosti, které se po válce našly na moravském poli.
Kaple byla veřejnosti otevřena teprve v roce 1923. První záměr zpřístupnit ji překazila první světová válka.
Kaple má prý jedinečnou akustiku. Nyní je díky vlhkosti v dost dezolátním stavu. Opadává omítka, takže žádný křik se nedoporučuje. Ve třech, což byl počet osob naší skupiny, jsme moc hluku nenadělali a akustiku nevyzkoušeli.
Obrazce na omítce mají znázorňovat směr stoupání duší k nebesům.
Po prohlídce kaple jsme si ještě zaplatili výstup na dvě plošiny, odkud je rozhled na moravské bitevní pole. Bohužel, stromy jako na mnohých rozhlednách povyrostly a brání komfortnímu výhledu.
Prohlídka mohyly se nám líbila, takže při další návštěvě Slavkova se vydáme na prohlídku muzea.
Přidejte odpověď