Pohádka: Jdu si takhle lesem, tu muchomůrka, onde ryzec, támhle pár prašivek… A najednou se přede mnou objeví krásný, velký, jedlý hřib smrkový. Tak jsem ho vydloubnul a šup s ním do košíku. Tam se ale nevešel, byl moc veliký. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Na houby chodíme rádi. Někdy vyrazíme jen kolem chaty, někdy vyjedeme trochu dál. A poslední srpnovou neděli léta Páně 2021 jsme vyjeli do Krušných hor. Já se ploužil po cestě (noha zatím stále nic moc) a sbíral ryzce, Danča pobíhala kolem po lese a hledala i jiné houby. A našla ho, byl to její sen a největší jedlá houba, kterou dosud našla. Byl to hřib smrkový, klobouk měl průměr až 25 cm a váha nám ukázala více než 1,1 kg – přesně to bylo 1113 gramů. Kupodivu nebyl ani téměř červavý (trochu spodek nohy) a měl mírně ožranou hlavu od slimáků. Protože se Danče nevešel do košíku, musel jsem jej ručně odnést až do auta, pěkně se pronesl. V lese prý bylo velkých hub více, ale byly buď rozpadlé nebo plesnivé, pár dní téměř v kuse pršelo. Místo nálezu je tajné 🙂
I Pája bývala velká milovnice houbaření. Často chodila s námi. Naposledy, když jsme byli na tomto místě, nás zastihl pořádný liják. Chvíli nás částečně chránily husté stromy, pak už to nestačilo. Vypadali jsme jako bychom prošli sprchou. Najednou se i ochladilo. Danča s Pájou zůstaly pod stromem a já se vydal pro auto. Zákaz, nezákaz, počasí si to žádalo. V neštěstí jsme měli i trochu štěstí. Když jsme dorazili na chatu, začaly padat i kroupy. Pája je zdokumentovala.
Když jsme dojeli zpět na chatu, houbu jsme změřili, zvážili a natočili.
No a pak následovalo zpracování hřibu: očištění, nakrájení, obalení, osmažení a snědeni.
Z hřibové hlavy vytvořila Danča dobré řízečky, zbytek byl nakrájen, podušen a zamrazen na pozdější využití.
Řízky byly dobré, měli jsme je k večeři a já ještě ke snídani. Návodů na smažení řízků je několik v sekci Recepty – Hlavní chody.
Přidejte odpověď