Letos jsme se o dovolené opět rozjeli za synem Tomem do Švýcarska. Byli jsme tam již loni a absolvovali tam mnoho pěkných výletů do Alp. Letošní dovolené jsem se již nemohla dočkat. Jenom, aby vyšlo počasí! Tom mě ujišťoval, že srpen bývá pěkný, že si užijeme další výlety.
Cesta ubíhala podle plánu, až kolem Mnichova byl uzavřen výjezd z dálnice a vše se zkomplikovalo. Vjeli jsme do kolony, která stála a občas popojela o pár metrů. Takto jsme popojížděli asi 20 km opačným směrem, než kterým jsme potřebovali jet. Pak jsme teprve sjeli na kruhový objezd a dostali se do stejně pohybujícího se nebo spíš nepohybujícího se protisměru. Auta přejížděla z pruhu do pruhu, každý si myslel, že vedlejší pruh jede rychleji. Nebyla to však pravda. Sotva se do rádoby rychlejšího pruhu vjelo, přestal se pohybovat. V těchto situacích si vždy říkám, že je to cesta na vyjetí nádrže.
Konečně jsme dorazili do Švýcarska. To nás přivítalo deštěm. A ani předpověď na další dny nebyla optimistická.
Celou noc pršelo, ráno to s počasím nebylo o moc lepší. Odpoledne svitla naděje. Obloha se začala vyjasňovat, tak jsme hned vyrazili do nedalekého města Zug. Když se řekne Zug, tak si každý němčinář představí v překladu vlak.
Je to však hlavní město švýcarského kantonu Zug. Leží něco přes 30 km od centra Curychu směrem na jih. Nachází se na východním pobřeží rozlehlého Zugského jezera takzvaného Zugersee. Odsud je překrásný pohled na kopce Alp.
Tom zastavil na parkovišti, odkud byla vidět kostelní věž. Směr byl tedy jasný. Krušnohorec hned vyrazil ke kostelu. Po chvíli jsme stanuli před kostelem sv. Michaela.
Ač to z venku nevypadalo, jedná se o poměrně mladý kostel, vystavený v roce 1902 významným švýcarským architektem Karlem Moserem. Před rokem 1902 nebyl Zug bez kostela. Předchůdce tohoto kostela byl zbořen v letech 1898/99.
Vnitřek kostela je pěkný a moderní. Myslím, že to stojí za to ho shlédnout.
Z kostela sv. Michaela jsme se vydali do historického centra. Je tam k vidění mnoho krásných starých domů, kaváren a obchůdků s luxusním zbožím, který si průměrně vydělávající Čech asi stěží zakoupí.
Město bylo plné vlajek, a to jak Švýcarska, tak i města Zug. Bylo totiž 1.8., a to Švýcaři slaví den vzniku Švýcarska.
Vznik Švýcarska slavili patrně i pekaři.
Ve městě je plno nejrůznějších soch, kašen a fontánek, které vkusně doplňují architektoniku starého města.
Historickou částí jsme sešli na pobřeží jezera. Jsou tam kavárny, kde lidé posedávají, popíjejí a baví se. Nebo jen tak se mohou kochat pohledem na vodu a Alpy. Jako by se tady zastavil čas. Nikdo nikam nespěchá, lidé tu vypadají šťastně.
Kolem jezera je pěkná promenáda. Myslím, že za lepšího počasí se tady prochází mnoho místních lidí i turistů.
Jak je vidět na obloze, počasí nám moc nepřálo. Za slunného dne je možno se zde koupat, půjčit si šlapadla a nebo posedávat na molech a relaxovat.
Při procházce kolem jezera jsme narazili na voliéry s exotickým ptactvem, kde se zdržovali hlavně rodiče s dětmi.
Město Zug má samozřejmě i novou výstavbu, kde jsme se nezastavovali, tou jsme jenom projížděli. Co Švýcarům závidím, jsou byty s velkými terasami.
Stará část města je nádherná. Stojí za to ji i jezero navštívit. V každém případě si vyberte lepší počasí. Nás chytl prudký déšť, museli jsme město v rychlosti opustit. Tak třeba to jednou vyjde a zajedeme se tam vykoupat.
Přidejte odpověď