Se sestrou jsme byly domluveny, že na konci prázdnin přijede s jedním vnoučetem ke mně na chatu. S tím starším, který chodí do školy a proto se k ní přes rok tak často nedostane jako mladší. Z jednoho vnoučete byla nakonec dvě. Tak uvidíme, jak to půjde. Pamatuji se, že moje děti si babičky dělily. Žádná nechtěla obě najednou. Jak byly děti pohromadě, pošťuchovaly se, hádaly a babičky byly zralé na blázinec.
V náš smluvený termín to nevypadalo s počasím nejlépe. Hlásili déšť. Doufali jsme, že se meteorologové jako většinou netrefí a budeme moci vyrazit do přírody. V poslední době to s předpovědí počasí vypadalo tak, že nám večer s přesností řekli, jak bylo, nikoliv jak bude.
Přes noc a ještě časně ráno pršelo, ale během dopoledne se začalo vyjasňovat a počasí začínalo být slibné. Maminka přivezla oba kluky, udělala jim pá, pá a bylo to už jenom na nás.
Meteorologové zatím operativně změnili předpověď. Počasí se má znovu pokazit až navečer. Tak super, až to venku trochu oschne, vyrazíme lesem z Boleboře na Svahovou a pak dále na Lesnou. Trochu jsem měla obavy, jestli šestiletý vnouček cestu do kopce ušlape. Prý je od táty trénovaný, nemusíme si dělat starosti.
Vyrazili jsme tedy směr Svahová. My jsme se sestrou šly lesem, děti s dědou po travnaté cestě podél lesa. Na Svahovou to není daleko, něco přes 2 km, ale z kraje se jde do pořádného kopce. Na těch dvou kilometrech je převýšení asi 180 m. Za chvíli jsme zjistili, že se lesem nedá jít. Od poslední mé návštěvy to tu vypadalo hrozně. Všude se válely pokácené stromy a uřezané větve. Musely jsme se přidat ke zbytku výpravy a jít po cestě. Ta zase vedla po sluníčku, tak také nic moc. Vize zasloužené Kofoly v Hotelu Svahová nás však poháněla vpřed. Krušnohorec si nejhorší úsek cesty vyjel autem a posílal provokativní fotky piva na terase.
Na terase hotelu je příjemné posezení. Chlapi se občerstvili pivem, zbylá část výpravy rychlými cukry v podobě Kofoly. Vnoučata kopec vyšlapala jako nic, ještě se stíhala hádat o klacky. Je to těžké, když v lese plného klacků, oba chtějí právě ten jeden. Hádky o klacky nás provázely po cestě nahoru i dolů. Asi to bez těch sourozeneckých hádek nikde nejde.
Na Lesnou už se šlo o něco lépe. Je to sice o něco dál, ale ne do takového kopce. Jenže před koncem našeho výstupu se dostavil hlad. Tak to byl vážný problém. Oběd jsme měli naplánovaný na zpáteční cestě na Svahové. V Hotelu Lesná jsme byli několikrát nespokojeni s jídlem. Nedá se ale nic dělat. Musíme náš itinerář operativně změnit. S prázdným bříškem se nedá nic podnikat. Hlad by mohl vše pokazit.
Z lesa jsme vyšli na Lesné u informačního střediska.
Zde, na Lesenské pláni je vybudované krásné hřiště pro děti. Jsou zde nejrůznější dřevěné prolézačky, klouzačky a houpačky. Zkrátka hodně zábavy pro děti, při které si mohou zároveň procvičovat motoriku.
Kromě zábavy je zde plno poučných stanovišť. Kolem hřiště si děti i dospělí mohou vyzkoušet znalosti z přírodopisu. Je zde vysázeno 28 stromů s popisky a 16 vzorků hornin.
Když otočíte první stranu, dozvíte se základní údaje o hornině. Například její vlastnosti, na co se používá,…
Jsou zde i informační panely se zvířaty, s jejich stopami, se stromy a houbami vyskytujícími se v Krušných horách.
Informací o přírodě zde najdete mnoho.
Nás však trápil hlad, museli jsme se odebrat nedaleko do Hotelu Lesná na oběd.
Cestou stojí kaplička, ve které si můžete zazvonit na zvon.
Restaurace je prostorná a když jsem viděla, kolik v ní sedí lidí, oběd jsem neviděla moc růžově. Byla jsem mile překvapená. Za chvilku už jsme si objednávali pití. Jídlo donesli také docela rychle a kupodivu, všem nám chutnalo. V bříšku jsme měli jako v pokojíčku a mohli jsme se věnovat dalším aktivitám.
Na Lesné je ve dvou krásných domech předveden minulý život horalů. Vstup do muzea je dobrovolný.
Po vydatném obědě by se postel hodila.
Přemístili jsme se do druhého domu, který je o něco větší než ten právě prohlédnutý.
Muzeum je nádherné. Na co si z vesnického života vzpomenete, je tam. Od nábytku, přes nádobí až po staré zemědělské nástroje.
Venku si můžete prohlédnout dřevěné sochy představující 12 znamení zvěrokruhu.
Děti se ještě zastavily u ohrady s domácími zvířaty.
Byl nejvyšší čas vyrazit na zpáteční cestu. Chtěli jsme stihnout, dřív než začne pršet, opéci si na ohni buřty.
Z kopce to šlo lépe. Na Svahové jsme se ještě zastavili na pití a pak pospíchali domů.
S buřty jsem to měli jen tak, tak. Dopékali jsme je již za mírného deště. Kluci byli plní zážitků, ale na utahané, padnoucí do postele, nevypadali. Ušli jsme přes 13 km, ale ten malý toho musel nachodit daleko více. Cestou běhal sem a tam.
Výlet se vydařil. Vycházím z toho, s jakým nadšením o něm kluci vykládali mamince. Spokojení byli i dospělí. Příjemně jsme se prošli a vyvětrali.
Přidejte odpověď