Potřebovali jsme zajet do Mostu. Krušnohorec vymyslel, že pojedeme na kolech. Nebyl to asi v té době zrovna nejlepší nápad, protože začátkem července se u nás teplota dlouhodobě pohybovala kolem 30 °C. Souhlasila jsem pod podmínkou, že nepojedeme po hlavních frekventovaných silnicích. Byly mi slíbeny cyklostezky, tak jsem se natřela krémem na opalování a vyrazili jsme.
Kousek od domu jsme se napojili na cyklostezku č. 66 Pánevní. Projeli jsme kolem Kamencového jezera, rybníku Banda a přes Otvice jsme zamířili do Zaječic, kde jsme uhnuli na cyklostezku 3106. Ta vede po hrázi přehrady v Zaječicích. Za ní jsme uhnuli doprava na cyklostezku č. 3107, která byla už horší, ale proti tomu, co nás dál čekalo, zlatá. Je to vlastně bývalá cesta k již neexistujícímu nádraží.
Asi po 13 km od domu jsme uhnuli doleva a pokračovali po dost hrozné cestě na Komořany. Z kopce před Komořany jsem kolo vedla. Kamení, vyjeté koleje mě od jízdy odradily. A nebyla jsem sama. Takových hrdinů jako já jsem potkala více.
Přes Komořany to také nebylo nic moc. Když mě míjely obrovské cisterny, které patrně mířily do chemičky do Záluží, měla jsem co dělat, abych se na kole udržela. Měla jsem pocit, že mě odfouknou.
Konečně jsme vyjeli na nové části této cyklostezky, která vede kolem Jezera Most.
Tady už to bylo v klidu. Teprve zde jsem si všimla po pravé straně hradu Hněvína, který se majestátně tyčí nad městem Most. Myslím, že už musí být vidět z Komořan, ale tam jsem měla úplně jiné starosti.
Nalevo se rozkládá Jezero Most.
Měli jsme v plánu poobědvat v nějakém kiosku na mosteckém jezeře. Bylo tam tolik lidí, že jsme to vzdali. Tam by byla reálná tak večeře.
Operativně jsme změnili plány a rozhodli se trochu občerstvit v restauraci U Svatého ducha u mosteckého kostela a poobědvat až na zpáteční cestě v motorestu v Havrani. To, že je naše oblíbená Hospoda Na statku zavřená, jsme si už zjistili na netu.
Od kostela jsme se museli dostat na druhou stranu Mostu, na výpadovku na Žatec. V duchu jsem si říkala, kde chce vzít Krušnohorec slíbené cyklostezky v centru Mostu. A světe div se, našel je. Vedl mě na chodník před proslulý dům č.p. 100, na kterém se vždy v létě scházejí snad všichni nájemníci tohoto domu a jeho blízkého okolí. Ani teď tomu nebylo jinak.
Byla jsem překvapená, proč Krušnohorec jede po chodníku. Ujistil mě, že z části chodníku je udělaná cyklostezka. Bylo tam tolik lidí, že nebyl na zemi vidět znak cyklostezky. Zazvonila jsem a sem tam někdo uhnul a teprve pak jsem se ujistila, že opravdu jedeme po cyklostezce. Sem tam někdo neuhnul a vypadalo to, že po této části cyklostezky také budu muset kolo vést.
Konečně jsme ve zdraví projeli tuto kritickou část cyklostezky, přejeli přes třídu Budovatelů na druhou stranu a pokračovali po dalších dřívějších chodnících kolem Liščího vrchu, kina Kosmos a mezi domy na konečnou tramvaje.
Souběžně se silnicí na Žatec jsme zadem přijeli k mosteckému hipodromu a pokračovali po cyklostezce č. 3112 směrem na Havraň. Tady byla cyklostezka zase dost hrozná. Vyjeté koleje, takže cesta tudy vyžadovala velkou pozornost.
V Lišnici jsme se měli opět napojit na Pánevní cyklostezku č. 66. Jenže Lišnice byla vpravo pod námi. Takže zase sešup po kamenité cestě. Tady jsem si uvědomila, že je někdy lepší zvolit silnici než špatnou cyklostezku. Příště bych z Mostu do Havraně jela určitě po silnici.
Z Lišnice do Havraně byl konečně celkem pěkný terén. Myslím, že jsme si to za tu hroznou cestu od kostela až sem, zasloužili. Další překvapení nás čekalo v Havrani. Motorest byl sice otevřený, ale nevařili. Byl už čas na večeři a já ještě neobědvala a čekal mě domů ještě pěkný kus cesty. Tady moji energii zachraňovaly rychlé cukry v podobě Kofoly.
Z Havraně jsme pokračovali mezi poli po Pánevní cyklostezce do Malého Března a po silnici přes Hošnice do Strupčic. Tam jsem už na nic nečekala a dala si v první hospodě utopence. Vždyť mě čekal kopec na cestě do Vrskmaně.
No a z Vrskmaně hurá po pěkné cyklostezce do Chomutova. Naše cesta byla dlouhá 61 km.
Přidejte odpověď