Počasí se moc netvářilo, bylo chladno a větrno, přesto se Krušnohorec rozhodl, že mě vezme na výlet. Kam to bude, mi neprozradil. Prý je to tajné. Překvapení nemám zrovna moc ráda. Když to vyjde, je to bomba, ale zároveň to nese velká rizika zklamání. Jsem nejradši, když hned od začátku vím, na čem jsem a mohu se včas rozhodnout. Nedalo se nic dělat. Jediné, co mi prozradil, bylo, že začínáme obědem v místní vyhlášené restauraci. Recenze získal na netu, tak snad se budou zakládat na pravdě.
Tak co mohu získat a nebo ztratit? Nemusím vařit sobotní oběd a podle netu se dobře najím. Pěší cesta k objektu našeho zájmu nemá být dlouhá, tak i případné zklamání nemůže být velké. Nejhorší je, když se někam trmácíte půl dne a na konci není nic zajímavého.
Vydali jsme se směrem na Prahu a na dálnici odbočili na Panenský Týnec. V tu chvíli jsem se začala bát. Toto městečko mám spojené se srazem milovníků tuningových automobilů. Tak na ten nechci. Občas tam jezdíval i můj syn. No a my jsme se tam jednou, když jsme vezli dědu z Prahy, také omylem ocitli. Dálnice byla ucpaná, tak jsme ji chtěli objet přes Panenský Týnec a najednou jsme stáli před vjezdem na sraz. Všude samá mládež, vytuněná auta a my s dědou. Děda už není mezi námi, ale kdykoliv vidím odbočku na toto městečko, vzpomenu si na překvapeného dědu. Dcera tam jezdívala na hudební festivaly. Tak co se tam najde pro mě?
Dorazili jsme do Penzionu Na Pile. Všude před ním plno aut, skoro nebylo kam zaparkovat. To nevěstí nic dobrého. Restaurace bude plná, budeme dlouho čekat na jídlo. Jdeme to zkusit. Na první dojem to vypadalo, že si ani nesedneme. Místnosti jsou tam ale hned tři, tak to by bylo, abychom nenašli volný stůl. Podařilo se a kupodivu personál se snažil a brzy nás obsloužil. Překvapilo mě, že i o víkendy vaří hotovky. Vybrali jsme si skopové s bramborovými knedlíky a špenátem. Krušnohorec tedy ještě zdržoval s polévkou. Oběd byl výborný, maso se jenom rozplývalo na jazyku. První část výletu na jedničku.
Auto jsme nechali u penzionu a vydali se k nedalekému nedostavěnému gotickému klášternímu chrámu. Zde prý proudí pozitivní uzdravující energie. Dokonce nejsilnější v naší republice. Navštěvují ho psychotronici, léčitelé, umělci, nemocní třeba po mozkové mrtvici a také i lidé, kteří potřebují jenom dodat sílu a energii.
Stanuli jsme před vstupní bránou do magického chrámu. Pochází patrně ze 14. století a založili ho páni ze Žerotína, kterým tehdy pařil Panenský Týnec. Barokní zvonice napravo od vstupní brány byla přistavěna k nedokončenému chrámu teprve v roce 1744.
Z chrámu se dochovaly pouze obvodové zdi. Z děr ve zdech si udělali hnízda holuby. Žije jich tu opravdu hodně a z prostranství chrámu se ozývá vrkání jako z holubníku.
I když nebylo zrovna moc pěkně, lidí tam přicházelo a odcházelo hodně. Někteří se zavřenýma očima rozjímali, jiní roztahovali ruce a snažili se patrně otevřít se pozitivní energii.
V některých dírách ve zdi hořely svíčky a lidé tam pokládali drobné mince. Moc jsem nepochopila, proč peníze? Na dostavění kláštera to asi nepostačí. Pak mě ještě napadlo, jestli neplatí za přijatou energii. Jsou možná zvyklí, že dneska není nic zadarmo. Pro koho ty mince jsou, jsem neodhalila.
Chvíli jsme postáli uvnitř chrámu, pak jsme si ho obešli zvenčí kolem dokola.
Chrám je připojen k bývalému klášteru, který byl přestavěn na zámek a nyní se v něm nachází obecní úřad.
Chrám a jeho přilehlé prostranství jsme prošli, načerpali pozitivní energii a teď jsme stáli před rozhodnutím, jestli se vrátit k autu a ukončit výlet a nebo se vydat pěšky do nedalekého Žerotína na zříceninu hradu.
Zvítězila procházka do Žerotína. Zříceninu jsme našli docela dobře. Na ceduli jsme se dočetli, že celá historie hradu není známa. Historici se domnívají, že hrad byl vystavěn v letech 1250 – 1290 za vlády Harbarta ze Žirotína (do 16. století se používal název Žirotín). Jeho potomci drželi hrad a městečko Panenský Týnec až do roku 1462. Rodů se na tomto hradě vystřídalo dost. Poslední byli patrně Ditrichštejnové.
Nyní se na místě tehdejšího hradu Žerotín nacházejí dva pilíře, představující zbytky hradu. Kolem pobíhají slepice a kohouti z nedalekého stavení, které náš příchod vylekal a utekli.
Když jsme přišli blíž, našli jsme vchod do sklepení. Dovnitř se mi moc nechtělo. Předpokládala jsem, že tam budou v lepším případě haldy odpadků. Krušnohorce to asi nenapadlo, hned se vydal prozkoumat sklepení. Byli jsme mile překvapeni. Sklepení bylo čisté.
Ze zříceniny jsme se vydali kolem rybníka přes les zpátky k autu.
Procházka to byla příjemná. S každým, koho jsme potkali, jsme se pozdravili. Někdy pro zlepšení nálady stačí málo. Třeba jenom úsměv a přátelský pozdrav lidí, se kterými se potkáte. Domů jsem odjížděla s dobrou náladou.
Jestli za zlepšení nálady může magická energie z chrámu v Panenském Týnci a nebo jenom procházka za chladnějšího a větrného počasí, nevím. Vzhledem k tomu, že k těmto energiím moc vnímavá nejsem, tak bych sázela spíše na procházku. Na druhou stranu, kdo ví…
Přidejte odpověď