Přesto, že v kalendáři se píše teprve únor, venku je krásné sluneční počasí a nic nenasvědčuje tomu, že je ještě zima. Zkrátka počasí, které vybízí k procházce. Tentokrát jsme se vydali do Kadaně. Nábřeží řeky Ohře je pro takové dny jako dělané.
Výlet jsme začali obědem v indické restauraci. Trochu jsem se přecenila a objednala si jehněčí maso v nejpálivější omáčce, kterou tam vaří. Myslela jsem si, že to bude v pohodě, ale slzy v mých očích tomu moc nenasvědčovaly. Ani zajídání indickým chlebem nepomohlo.
Pak jsme se vydali do Kadaně. Zaparkovali jsme na náměstí.
Všimli jsme si, že pár lidí vešlo do kostela. Tam jsme ještě nebyli, tak jsme je hned následovali.
Nejdříve jsme zašli na hradby, odkud je pěkný výhled na řeku Ohři.
Z hradeb jsme sešli Žateckou bránou k Ohři. Stanuli jsme u splavu.
Vlevo od splavu je místo vyhrazené na sjezd divoké řeky.
Pak jsme se po Nábřeží Maxipsa Fíka vydali na procházku podél Ohře. Nábřeží je pojmenované podle známé postavičky z večerníčku, jehož autor Rudolf Čechura žil v nedalekém, dnes již neexistujícím Ahníkově. S Kadaní je spojená i další postava, a to herec Josef Dvořák, který maxipsa Fíka namluvil.
Na stezce si můžete prohlédnout i skulpturu „Pocta Mikulášovi z Kadaně“, který je autorem pražského orloje na Staroměstském náměstí.
Kromě kachniček je prý možno zde vidět i další ptáky.
Jsou zde i různé atrakce. Vodní stříkačky, kolo, ve kterém můžete běhat jako křeček, létající kola,…
Promenáda podél Ohře končí u vodní nádrže.
Odtud je možno se vydat do kopce k františkánskému klášteru z 15. století. Byli jsme tam již před lety, tehdy ještě s dcerou Pájou, na kterou zde nemohu nevzpomenout. Klášter byl od roku 1950 zavřen. Sloužil jako archiv a depozitář a pro veřejnost nebyl přístupný. Když ho znovu otevřeli, jeli jsme se tam podívat. Moc tam toho ještě k vidění nebylo. Vzpomínám si na fresky na zdech, které postupně odhalovali.
Pod klášterem jsou vinice a při naší první návštěvě se dole pásly ovce a kozy. Vlevo od kláštera je zahrada.
Přemýšleli jsme, jestli se po letech znovu nepodívat do kláštera. Když jsme došli ke vchodu, všimli jsme si plakátu se zajímavou prohlídkou.
Bylo zrovna 24. února 2024, chvíli před 17. hodinou, tak jsme neváhali a vešli dovnitř. Prohlídka byla už vyprodaná. Nabídli nám vstupenky na další v 18 hodin. Hodinu se nám nechtělo čekat, tak jsme odešli. Za chvíli jsme si to ale rozmysleli a vrátili se pro vstupenky. A nakonec jsme nelitovali. Na kůru jsem nikdy nebyla.
Prohlídka se konala pouze při svíčkách. Když řeknu, že mnohdy jsem toho moc neviděla, tak nebudu vůbec lhát. Hlavně chůze po schodech byla dost náročná.
Celá prohlídka byla postavena na hře mnichů a poutníků. Mniši v kápích nás jako poutníky provázeli po klášteře. Na začátku nám po dlouhé cestě nabídli mističku bylinkového čaje a hrachovou kaši se slaninou. Byla výborná. Jen z těmi dřevěnými lžícemi to moc nešlo.
Jídelna bylo jediná místnost, která byla osvětlená.
Posilněni po pouti jsme se vydali na kůr, kde se měly odehrávat nešpory. Průvodce vyzval mnichy, kteří před tím odpočívali ve svých celách, aby se vydali na kůr. Jeden mnich zaspal, tak jsme ho šli vzbudit a při tom si prohlédli celu. Místo postele tam bylo prkno a místo polštáře kámen. Zkrátka, mniši měli tvrdý život.
Když jsme došli na kůr, jeden mnich hrál na varhany a ostatní mniši seděli na lavicích za stoly a modlili se.
Mniši odříkávali modlitby a zpívali. Předvedli nám nešpory na kůru, jak sliboval plakát.
Kůr byl evidentně zrekonstruován a myslím, že při první návštěvě se zde neprovádělo.
Odtud jsme sešli do sakristie. Tam jsem si prohlédli vybavení.
Ze sakristie jsme se vydali do klášterního kostela Čtrnácti svatých pomocníků. Tak ten určitě nebyl při naší první prohlídce otevřený. Byl zrekonstruovaný a v srpnu v roce 2021 byl znovu vysvěcen. V kostele byla tma. Tak velký prostor pár svíček neosvětlí. Viděli jsme sošky 14 pomocníků, které byly více osvětlené, ale hlavní a vedlejší oltáře moc ne. Bude zapotřebí se do něj vydat ve dne.
Tak zase jeden super strávený den. Procházka za slunečného dne zakončená noční prohlídkou kláštera.
Přidejte odpověď