Velikonoce jsme letos trávili u syna ve Švýcarsku. Jakmile to jenom trochu počasí dovolí, snažíme se vyrazit do přírody. Nejlépe do Alp. Tam už jsme navštívili mnoho překrásných míst.
Tentokrát syn se svým kamarádem Vladanem připravil tajný výlet.
Ráno bylo v Curychu krásné slunečné počasí, tak jsem se oblékla trochu na lehko. Říkala jsem si, že když budu chodit, že se zahřeju. Nicméně syn přihodil do svého batohu pro každého mikinu. Tak asi pojedeme někam do zimy.
Cesta trvala asi hodinu a půl na východ, takže něco přes 100 km, většinou po dálnici. Dorazili jsme na parkoviště pod horou Hoher Kasten v Appenzellských Alpách. V plánu bylo vyjet lanovkou nahoru a chodit po hřebenech Alp.
Ve středisku jsme zakoupili jízdenky na lanovou dráhu a netrpělivě vyčkávali odjezd na vrchol hory Hoher Kasten. Lanovka jezdila každých 20 minut.
Jak jsme se blížili k vrcholku hory, začínala jsem mít obavy, že nejsem zrovna moc vhodně oblečená. A to nakonec nebyl nikdo z nás. Ani Tomova mikina nepomohla. Nahoře byla mlha a led. Nebyli jsme sami, kdo byli překvapeni. Kromě dvou mladíků, kteří měli hůlky, peřové bundy s kapucemi a pohorky, byli všichni návštěvníci oblečeni obdobně jako my.
Hned jsme to nevzdali. Mladí se vydali po ledu na trasu. Moje letní sportovní boty mi však nedovolily se ani pustit zábradlí u schodů z východu ze střediska. Tak to bych v tomto oblečení nedala. Byla bych asi dole rychleji než lanovkou. Odvážlivci z naší expedice se brzy vrátil a byli jsme rádi, že jsme obešli středisko s restaurací a nezabili se.
Tak takhle vypadalo počasí na vrcholku Hoher Kastenu.
Tak tady by za normálního počasí byla vidět krásná panoramata. Místo toho jsme se dívali do mlhy jako mléko.
Tak když už jsme byli nahoře, zašli jsme na pití do místní restaurace. Restaurace jsou tam hned dvě. Horní je s panoramatickým výhledem. Navíc se otáčí, a to o 360 °za hodinu. Tak ta nám byla v tomto počasí nanic.
Nahoře už nás nic zajímavého nečekalo. Vydali jsme se zpátky. Nadávali jsme, že nás na špatné počasí dole neupozornili. Při zpáteční cestě jsme zjistili, že jsme si nevšimli webové kamery. Je pravda, že na ní kromě počasí šla spousta reklam.
Nevím, co jsme čekali začátkem dubna ve výšce 1794 m nad mořem. Asi jsme mohli takové počasí očekávat. Vrátíme se tam v létě. Určitě to bude super výlet.
Tak co teď? Chlapci vymysleli návštěvu hlavního města kantonu Appenzell. Stejnojmenné město mě překvapilo svojí malebností. Domy jsou tam malované jako v pohádce.
Nezapomněli jsme navštívit i kostel. Bohatší a krásnější jsem asi nikdy neviděla.
Po prohlídce hlavního města kantonu Appenzell byl čas na oběd. Vyrazili jsme do proslulé Stall Stube v Mauru. Čekala nás tradiční domácí kuchyně. Maso v kuchyni je z vlastního chovu.
Cestou jsme narazili na alpacy. Chvíli jsme se u nich zastavili. Byly vtipné, bavily nás.
Počasí v údolí bylo nádherné, rozhodli jsme se pro oběd na terase. O hosty zde určitě nemají nouzi. Měli jsme co dělat, abychom si sedli.
Já jsem si dala těstoviny s bešamelovou omáčkou, opečenou cibulkou, sýrem a slaninou. Zvláštností byla jablečná přesnídávka, kterou si prý do jídla přimíchávají. Tak to jsem opravdu neudělala. Po jídle se hodila jako dezert.
Po jídle nás ještě čekala rozhledna Pfannenstiel. V údolí nebyla žádná mlha, tak proč ne. Vydali jsme se tedy zpátky směrem na Curych.
Mladí vyrazili rázně, i Tomova malá fenka Minnie dupala statečně do kopce. Občas se zastavila a kontrolovala, jestli nikdo z naší expedice nechybí. Já dupala v závěsu. Původně se mluvilo o vyhlídce. Tak jsem si říkala, že si tam sednu na lavičku a trochu si odpočinu. Když jsem náhle uviděla poměrně vysokou rozhlednu, věděla jsem, že žádná lavička nebude, že budu dupat ještě navíc do schodů.
Tak těch schodů bylo 172. Nahoru to jde, horší je to pro mě dolů. Když tam nepůjdu, bude mě to později mrzet. Vydala jsem se na vrchol.
Pak jsme ještě udělali krátkou procházku po lese a vydali se na zpáteční cestu.
Jinak jsme samozřejmě navštívili i velikonoční Curych. Tom nás jako obvykle protáhl Nádražní ulicí. Kdo v Curychu nenavštíví tuto ulici, jako by v něm nebyl. Nejdražší značkové butiky na světě. Nevím, jak se mi to zase povedlo. Opět jsem si nic nekoupila. Na kabelku by mi možná nestačil ani roční plat. Ceny ve výloze naštěstí nemají.
K velikonoční výzdobě patří fontány s růžemi. Tak tady jedna je.
Přidejte odpověď