Letos jsme se po 16 letech opět vydali do Slavkova u Brna. Konal se zde v zámecké zahradě Veteranfest Slavkov. Když jsme zde byli v roce 2008, jmenovala se tato paráda Oldtimer Festival Slavkov. A jak už to tak bývá, tehdejší pořadatel zmizel z povrchu zemského a v roce 2017 byl Slavkov ochuzen o tuto velkolepou akci.
V roce 2008 jsem na festival přijela stylově, v replice Lotusu Seven. Přijela jsem s majitelem auta z Brna a byl to zážitek. Dodnes si pamatuji, jak nám kolemjdoucí mávali.
Od roku 2018 se organizace této akce ujalo vedení zámku Slavkov – Austerlitz, nově pod názvem Veteranfest Slavkov.
Na Moravu jsme se přemístili již v pátek a ubytovali se, jak jinak než přímo na vinici.
Začátek akce byl již v sedm hodin, ale kdo by kromě vystavovatelů na tuto hodinu vstával? Takhle asi uvažovalo více lidí, protože příjezd do Slavkova kolem deváté hodiny byl naprosto ucpaný. Kolem půl desáté jsme měli zaparkováno a už jsme seděli v kavárně na náměstí, kde jsme si dávali, já kafíčko a řidič pivo.
Říkala jsem si, že tentokrát tento fest pojmu po holčičím. V nabídce byl i jiný pestrý program než samotná prohlídka veteránů.
Když jsme dorazili do areálu, od pódia se ozývala hudba v rytmu swingu. Zrovna vystupoval big band Swing Kong. Pak následovaly tance ve stejném rytmu.
Dohodli jsme se, že si každý půjdeme po svém. Krušnohorec po veteránech a já po všem ostatním.
Začala jsem dámami v dobových kostýmech s kočárky, které se soustředily před pódiem.
V kočárcích měly panenky a dobová plyma.
Některé dámy přijely předvést svá historická kola.
Pak jsem se vydala po stáncích, kterých tam bylo opravdu mnoho.
Stánků s jídly, pitím a zmrzlinami tam bylo nesčetně. Přesto všude byly poměrně dlouhé fronty.
Zašla jsem si i na burzu. Myslela jsem, že tam budou nabízet pouze zboží související s automobilovou tematikou a že tam dlouho nevydržím. To jsem se ovšem mýlila. Tolik staré veteše pohromadě jsem dlouho neviděla. Od nádobí, skla, porcelánu, starých gramofonových desek až po hračky, hudební nástroje, obrazy,… bylo tam snad všechno, na co si vzpomenete.
Je pravda, že i já jsem kramářka a málem jsem si zakoupila starou měděnou formu na bábovku. Napadlo mě, jak by se v ní peklo. Povrch formy se leskl, když jsem ji otočila, tak byl vnitřek černý. Toho jsem se lekla. Možná by toto bylo moje poslední pečení. Asi je jenom na parádu do kuchyně. Starou kuchyni nemám, tak jsem nic nenakoupila. Byla jsem na sebe pyšná. Možná, že to ani tak nebylo mojí silnou povahou, ale tím, že jsem měla v kapse jenom 200,- Kč, na festu ani ne na 3 piva.
Nakonec mi to nedalo a prošla jsem si i ta auta. Většina starších aut byla nahoře u vchodu do zámku. Přehled vystavených automobilů najdete v reportáži na webu auta5p.eu.
Kromě automobilů zde byly vystavovány i motorky. Mně zaujala bílá Jawa se sajdkárou od Velorexu.
Pak jsem se přemístila dolů.
Tam jsem šla po amerických korábech, které se mi líbí.
Pak jsem ještě v rychlosti mrkla na historické kempování.
Teplota přes 30 °C mě kolem poledne udolala. A asi jsem nebyla sama. Lidé posedávali v zahradním parku ve stínu stromů.
Začala jsem hledat stánek s pivem. Byla jsem překvapená. Nevím, kolik jich tam bylo, ale já narazila pouze na dva a jako naschvál s nejdelší frontou. Když jsem si ji vystála, z pípy šla pouze pěna. Asi po 6 natočených kelímcích pěny piva Třech císařů prodejce zmizel. Šel narazit nový sud. Ani pak to nevypadalo nejlépe. Nakonec jsem se vymodleného piva dočkala. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že veškerá místa ve stínu jsou obsazená. Když jsem jedno našla a sedla si, volal Krušnohorec, že má vše nafoceno a abych přišla do zámku. Tak jsem místo přenechala dalšímu zoufalci zmordovanému vedrem a vydala se do zámku.
Co jsem potřebovala, to jsem viděla. Mohla jsem se vrhnout na další akci, kterou byla prohlídka zámku.
Přidejte odpověď