Navštívit Švýcarsko a nepodívat se do Alp, by byl hřích. Prošli jsme už za ta léta, co sem jezdíme, spoustu nádherných míst. Lanovkami a nebo zubatkami jsme vyjeli na vrcholky hor a odtud shlédli ledovcová jezera, skalní masivy Alp s bílými čepicemi, městečka a vesnice v údolí… Tentokrát jsme se vydali do kaňonu, kterým protéká řeka Aare.
Řeka Aare si ve vápencové skále prorazila cestu, a tak vznikla tato 1 400 m dlouhá přírodní krása. Kaňon má dva vchody. Východní a západní. Můžete tedy jít z východu na západ a nebo obráceně. My jsme zvolili východní, poblíž obce Innerkirchen, kde je bohužel méně parkovacích míst než u západního vchodu. Se zaparkováním jsme tedy měli trochu problémy. Poslední volné místo, na které než jsme dojeli, nám zabrali krajané s českobudějovickou poznávací značkou. Omlouvali se, ale místa v náš prospěch se nevzdali. Prý už se zde snaží zaparkovat podruhé.
Součástí vstupného je i jízdné na lanovku na nedaleké Reichenbašské vodopády (Reichenbachfall) a cesta vlakem zpět.
Kaňonem se prochází po dřevěných lávkách na ocelových konstrukcích ukotvených do skály. Cesta je nenáročná, ale bohužel se jde v obou směrech a při větší návštěvnosti je třeba dávat pozor na turisty přicházející z druhé strany.
Potkali jsme i muže na vozíku a maminku s kočárkem, takže kaňon od západu projde každý.
Zhruba uprostřed kaňonu teče vodopád (Schräybach-Wasserfall).
Cesta kaňonem se vlní, občas se jde horem, pak zase dolem, někdy i skalními tunely.
Vyšli jsme z kaňonu a vydali se do budovy západního vstupu, který slouží zároveň jako východ z areálu kaňonu.
Měli jsme hlad, tak jsme se začali shánět po restauraci. Jednu samoobslužnou jsme našli u východu.
Nabídka jídel je zde obdobná jako v rychlých občerstveních. Většinou smažená jídla. My jsem si dali bratwurst se zeleninou a hranolky, zbylá část naší expedice smaženou rybu s hranolky.
Posilněni jsme se vydali podél řeky Aara směrem na Meiringen k Reichenbašským vodopádům (Reichenbachfall).
Přidejte odpověď