Výlet do Saska

Přehrada Rauschenbach
Přehrada Rauschenbach

V neděli se vylepšilo počasí, na balkóně na sluníčku teploměr ukazoval 30 °C. Věděla jsem, že bych měla jít zazimovávat zahradu, ale na druhou stranu, kolik letos ještě takových krásných dnů bude? Jelo se na výlet.

V září jsme při návštěvě přehrady Fláje navštívili i přehradu Rauschenbach v sousedním Sasku, která je kromě jiných přítoků napájena právě vodou z Flájí.

Přehrada o rozloze 27 km2 je napájena z 62 % toky z našeho území. Je hlavní zásobárnou vody vícera propojených přehradních systémů, proto má nadregionální význam. Vodními příkopy a podzemními tunely může být voda přiváděna například do Freibergu, Chemnitzu nebo Drážďan.

Přehrada Rauschenbach
Výhled z hráze

Tentokrát jsme přjeli z druhé strany hráze. Zaparkovali jsme u leteckého muzea, které se nachází na okraji saského městečka Cämmerswalde.

V leteckém muzeu jsou vystavena celá tři letadla, všechna sovětské výroby. Dvoumotorový dopravní letoun Iljušin-14 východoněmecké společnosti Interflug, vojenská stíhačka MIG-21 a vrtulník MI-2. Letadla je možno si docela dobře prohlédnout i zvenčí. Kdo si zaplatí vstupné 1,50 EUR, může nahlédnout i do letadel.

Iljušin-14
Vrtulník MI-2
Stíhačka MIG21 a vrtulník MI-2

Do muzea jsme nešli. Vydali jsme se na procházku k pobřeží přehrady.

Mapka procházky u přehrady Rauschenbach

Podél přehrady vede docela pěkná cesta, jenom nevím, jestli se po ní smí chodit. Je přes ní natažená páska a na ceduli stojí, že je soukromá. Nicméně jsme podlezli pásku a vydali se po ní. Později se ukázalo, že jsme nepodlezli jenom my. Cestou jsme potkali několik procházejících se dvojic.

Vpravo je z cesty místy vidět hladina přehrady, vlevo se rozkládají pole a pastviny s dobytkem. Cestou jsme narazili na vyvrácené stromy. Patrně důsledek nedávné vichřice. Trochu jsme měli obavy, aby nám nějaká nalomená větev nepřistála na hlavě.

Tři vyvrácené břízy přes cestu
Pohled na hladinu přehrady
Pohled na přehradu z cesty

Na konci soukromé cesty jsme se vydali mezi poli a pastvinami zpátky k parkovišti.

Lavička mezi poli a pastvinami

A to bychom nebyli my, abychom i zde nenarazili na kostel.

Kostelík na hřbitově

Mezi poli a loukami by se dalo chodit celý den. Jenom tu na otevřených pláních trochu foukalo. Děti zde pouštěly draky. Ale co bych taky na podzim čekala?

Žádné velké kopce, v létě by se zde dalo docela dobře jezdit na kole.

Bylo už dost pozdě, ukončili jsme procházku a vydali se nejkratší cestou zpátky na parkoviště. To už vedle nás zprava i zleva stála česká auta a ze zahrádky v restauraci u muzea se ozývala čeština. Češi jsou zkrátka všude.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*