O víkendu jsme se chystali na cyklovýlet kolem flájské přehrady. V sobotu pršelo, v neděli dopoledne to nebylo o nic lepší. Když se vyčasilo, bylo už na cyklovýlet pozdě. Tuto přehradu jsme již objížděli v minulosti dvakrát, naposledy ještě s Pájou. Co se pamatuji, oni se ty kopečky nechají šlapat.
Vyrazili jsme tedy podle Krušnohorce na motorizovanou potulku. Člověk něco vidí, moc se v tom autě neunaví, může to přinést dobře strávené odpoledne. No, ale to jsem netušila, co mě čeká.
Vyrazili jsme směr Litvínov, Dlouhá Louka a Fláje. Cesta do Krušných hor byla úzká, hrozné kvality a samá serpentina. Tudy bych tedy chtěla jezdit každý den do práce a z práce nebo třeba jen na chalupu.
Na hráz jsme překvapivě nedojeli. Krušnohorec zastavil při silnici, kde stálo už několik aut. Jsou tam kolem dokola krásné lesy, tak asi houbaři. Košík jsme žádný neměli, u nás to na houby nevypadalo. Pozor, šli jsme se vzdělávat.
Jak jsem už někdy psala, že jak Krušnohorec vidí věžičku kostela, že už tam letí, tak tentokrát jsme se dostali o level výš. Šli jsme se podívat na místo, kde stával kostel.
Na území dnešní vodní nádrže Fláje stávala obec Fláje, která musela tomuto vodnímu dílu ustoupit. Šli jsme se tedy podívat na zrenovované základy kostela sv. Jana Křtitele, který ve Flájích stával.
Asi na půl cesty jsme narazili na kříž postavený na památku obyvatelům bývalé obce Fláje.
Tak nevím, kde se tam to harampádí u toho kříže vzalo. Ani přes ně nejsou vidět krásné mísy s květinami. Na začátku cesty byla cedule, že nepořádek se trestá pod pokutou 10 000,- Kč. Krušnohorec mě poučil, že se nejedná o černou skládku, ale zachované předměty z obce Fláje. To se mi ulevilo. Nic nebylo porušeno.
Pokračovali jsme v cestě k základům starého kostela, který jak jsem se dozvěděla, byl přestěhován do Českého Jiřetína. Do té doby jsem se domnívala, že jediným přestěhovaným kostelem u nás je mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Je to divné. Když se stěhoval mostecký kostel, věděl o tom celý svět. O tomto stěhování jsem neslyšela. Pak jsem zjistila, že se jedná o dřevěný kostel, který rozebrali a přestěhovali. A osud tohoto kostela nebyl po celou dobu jeho existence zrovna růžový.
Když jsme dorazili k základům, překvapily mě uvnitř lavičky. Nasypat dovnitř písek, tak tam mohou chodit maminky s dětma plácat bábovičky.
Osud celého kostela je popsán na kříži. Ze všech stran jsou letopočty a události.
Roubená stavba vznikla v roce 1563. V letech 1667-1670 prošla úpravami a v roce 1670 byla vysvěcena na kostel. V roce 1962 byl kostel zase odsvěcen, v roce 1969 rozebrán a převezen do Českého Jiřetína, kde nedokončená stavba včetně inventáře byla devastována a chátrala. Teprve v roce 1995 byl kostel zrekonstruován a zpřístupněn. V roce 1996 byl znovu vysvěcen. V roce 1999 dostal nový zvon, tak by si člověk řekl, že se kostelíku blýská na lepší časy.
Když bychom pokračovali od základů kostela směrem k pobřeží přehrady, došli bychom k soše sv. Jana Nepomuckého z roku 2015. Socha stojí sice na původním podstavci, ale v zakázaném pásmu. Nepovolaným vstup zakázán! Sochu si tedy podle všeho mohou prohlížet jenom vodohospodáři. Kdo by chtěl vysochat sochu, kterou si nemůže prohlédnout široká veřejnost? Akademický sochař Bořivoj Rak zřejmě ano.
Jdeme zpátky k autu a pokračujeme směrem k hrázi. Po dvakráte, když jsem na přehradě byli, byla v důsledku opravy zavřená.
Vzhledem k tomu, že pocházím z Mostu, tak když se řekne přehrada Fláje, hned si vybavím zásobárnu pitné vody pro Most. Na naučné tabuli jsem se dozvěděla, že zásobuje pitnou vodou i Teplice, Litvínov, Bílinu a Duchcov.
Vodní dílo Fláje je považováno za českou kulturní památkou. Má betonovou, pilířovou hráz, která je u nás jediná a tedy unikátní. Vodní plocha zaujímá 149 ha s maximální hloubkou 57 m.
Vedle hráze se nachází informační středisko. Na dveřích jsme se dočetli, že se dělají prohlídky vnitřku hráze. Bylo už zavřené. Tak to nás trochu zamrzelo. Snad příště.
Prošli jsme se po hrázi.
Dá se sestoupat asi po 270 schodech pod hráz.
Pak jsme museli všechny ty schody zase vystoupat.
Po prohlídce přehrady jsme se vydali do Českého Jiřetína zkontrolovat přestěhovaný kostel sv. Jana Nepomuckého. Český Jiřetín je hezká vesnice s hodně úzkými silnicemi, většinou pro jedno auto. Komfortně se tam tedy moc nejezdí.
Dorazili jsme ke kostelu. Vypadal dobře.
Na kostele nebyla žádná cedule, ze které bychom se dozvěděli, kdy je kostel otevřený, kdy se konají bohoslužby, komu kostel patří,… Dveře byly opředeny pavučinou. Vypadá to, že kostel zrenovovali, ale nic se v něm neděje. Příběh přestěhovaného kostela tedy neskončil úplně šťastně.
Vepředu je pozemek upravený, posekaná tráva, zezadu jsem zapadla do bažiny. Posuďte sami, co se za stavbou vzadu nachází.
Stavba na spadnutí. Myslím, že když foukne vítr, prkýnka se složí. Připadalo mi to jako stavba záchodu z karet. Přidáte kartu a záchod spadne.
Kostel sv. Jana Nepomuckého toho tolik zažil, ale nakonec se nedočkal žádné slávy. Kostel bez faráře a věřících jako by nebyl.
Ještě jsme měli v plánu vodopády v Českém Jiřetíně, ale už bylo dost hodin, byl čas na odjezd.
Zpátky jsme jeli po druhé straně přehrady směrem na Klíny. Cesta z Klínů byla sice opravená, ale také samá zatáčka. V jedné nám málem skončil na kapotě motorkář, který si najel do protisměru. Vše dopadlo dobře, motorkář se na poslední chvíli stačil vrátit do svého pruhu. Výlet měl tedy šťastný konec.
Jen doufám, že přestěhovaný kostel sv. Jana Nepomuckého bude mít také šťastný konec a nezůstane opuštěný a nebude chátrat.
Přidejte odpověď