Musela jsem být asi moc hodná, když jsem k MDŽ dostala pobyt na zámku Zbiroh. V balíčku byly dvě noci na zámku, snídaně formou švédských stolů, jedna večeře, hodina ve wellness centru a prohlídka zámku. Navíc jsem měla doplacenou hodinovou masáž celého těla. Radost byla veliká.
Vydali jsme se tedy do křivoklátských lesů, kde se nad městem Zbiroh tyčí novorenesanční zámek.
V průchodu na první nádvoří se vpravo nachází vstup do pokladny a zároveň prodejny suvenýrů, vlevo jsou dveře do recepce, přes kterou se prochází i do některých pokojů.
Hned na první večer jsme měli zamluvené wellness. Prošli jsme přes první nádvoří na druhé a pak sestoupali po schodech do sklepa, kde nynější majitel, firma GASTRO-ŽOFÍN s.r.o.se wellness centrum vybudovala.
Zde jsou apartmány, ve kterých je také možno se ubytovat.
Bylo to super. V prostorách až pro šest lidí jsme byli sami. Využila jsem i finskou saunu. V tomto areálu je také solárium a lůžka na odpočinek.
Snídaně se podávaly na prvním nádvoří v zámecké krčmě U Rudolfovy kratochvíle. Krčma má několik stylově zařízených místností. Je zde dostatek místa pro nejrůznější akce.
Snídaně byly opravdu bohaté. Myslím, že si všichni přišli na své.
Po snídani jsme se nejdříve vydali na kratší procházku kolem zámku. Jde ho zvenčí docela dobře obejít.
Kromě zámecké zahrady, kde jsme procházku zahájili, se pod zámkem nachází na rozloze asi 60 ha anglický park.
První zápisy o hradu Zbiroh pocházejí z konce 12. století. Je to první šlechtický hrad v Čechách, který byl vybudován Chřenem ze Zbiroha z rodu Sulislavců. Později byl přestavěn na zámek. Říká se mu také zámek tří císařů, neboť jej vlastnili a pobývali v něm.
Najdete zde také nejhlubší studnu v Evropě a nejstarší hradní věž v Čechách.
V zámku se nacházejí salonky, sály, je zde i gotická hradní kaple, která je součástí letní prohlídky. V ní jsme bohužel nebyli.
Na zámku se negativně podepsal baron Bethel Henry Strousberg, přezdívaný král železnic, který sice nejprve zámek razantně přestavěl, pak ale zkrachoval, utekl a jeho věřitelé zámek rozkradli.
V roce 1879 vyrabovaný zámek koupili Colloredo-Mansfeldové, kteří zde pobývali jenom občas, spíše ho pronajímali. V letech 1910 až 1928 zde žil a tvořil Alfons Mucha. Ve Velkém sále vytvořil slavnou Slovanskou epopej.
Rod Colloredo-Mansfeldů nepřijal německé občanství, za války jim byl zámek odebrán a usadil se zde v roce 1943 štáb vojsk SS.
Od roku 1945 zde sídlila československá armáda, která k obnově zámku také nepřispěla. Myslím, že společnost GASTRO-ŽOFÍN s.r.o. zde udělala pořádný kus práce.
Zámek jsme obešli a pak se vydali na delší procházku po Naučné stezce Zbirožské vyhlídky.
Cestou jsme narazili na hospodu Lesanka, kde venkovní cedule nabízela srdce na smetaně. Jak to Krušnohorec uviděl, byl k neudržení. Chtěl obědvat. Mně se zdálo, že je po vydatné snídani na oběd ještě brzy, že si ho můžeme dopřát v klidu na zpáteční cestě.
Kráčeli jsme tedy bez oběda po červené turistické značce chráněnou krajinnou oblastí Křivoklátsko k Čertově skále.
Kousek za Čertovou skálou jsme na rozcestí odbočili a šli nejdříve po žluté a pak po zelené k vyhlídce Světovina. Cestou jsme narazili na několik vyhlídek, ze kterých bohužel nebylo nic vidět. Maximálně z výšky dolů do lesa.
Když jsme dorazili nahoru, našli jsme tam schránku s turistickými deníky.
Tak jsme se do deníku také zapsali.
Tak tady bylo konečně něco vidět.
Ze Světoviny jsme pokračovali ještě po zelené a pak u lesní studánky odbočili na silnici, která nás dovedla kolem zámeckého parku a rozsáhlého areálu hasičů do Zbirohu.
Konečně jsme dorazili k hospůdce, kde jsme plánovali poobědvat. Ta k našemu údivu ve 14 hodin zavírala a už ve 13,30 nám nic nedali. Srdce na smetaně v nedohlednu, tak nevím, jestli mi bude toto obědové zaváhání někdy odpuštěno.
Nezbývalo, než pokračovat do centra Zbirohu. Docela dobře a za slušnou cenu jsme se nakonec najedli v Restauraci Na radnici na náměstí.
Pak jsme absolvovali návštěvu Muzea J. V. Sládka. V rodném domě J. V. Sládka se nachází i Městské muzeum Zbiroh. Tam by měl být vystavován starožitný venkovský nábytek, nářadí zaniklých řemesel, výrobky z továrny na kuřácké náčiní,… Měli jsme ale trochu smůlu. Expozice byla převezena na restaurování.
Zato prohlídka Muzea J. V. Sládka, rodáka ze Zbirohu, stála za to. Průvodce byl jeho fandou a obdivovatelem, a tak jsme se o něm dozvěděli možné i nemožné. Zajímavosti z jeho života ve Zbirohu, v Praze i v Americe. Provedl nás celou jeho tvorbou. Představil nám ho nejenom jako básníka, ale také jako fotografa, překladatele, výborného klavíristu,… Je rovněž autorem jednoho z nejlepších překladů děl Shakespeara. Zkrátka J. V. Sládek byl všestranně nadaný a pracovitý člověk.
Muzeum obsahuje mnoho originálních písemností, které by měly být v dohledné době přestěhovány do depozitáře, aby se staré papíry nerozpadly. V muzeu budou již vystavovány jenom kopie. Tak alespoň toto, na rozdíl od srdcí na smetaně, jsme stihli.
V muzeu je vystavován i nábytek z domu, který si na stará kolena postavil ve Zbirohu. Průvodce povídal zajímavě a se zápalem, tak kdybychom nespěchali na masáž, tak bychom tam možná strávili další hodinu. Prohlídka byla opravdu zajímavá a přínosná.
Masáž se také vydařila. Po ní jsme měli ještě naplánovanou večeři v zámecké krčmě na prvním nádvoří.
V krčmě jsme si dali vynikající vepřovou panenku s hříbkovou omáčkou a bramborovou kaší. K pití domácí citronovou limonádu a pak víno.
Na zámku mají sice vinice, ale své víno neprodávají. Prý jde všechno do archivu.
Druhý den nás čekala návštěva zámku. V létě si můžete vybrat ze dvou okruhů. V zimě se provádí pouze na zámku. Kapli, sklepení, studnu,… si musíme nechat na někdy jindy.
Prohlídka začínala na chodbě v prvním patře. To bylo jediné místo, kde se smělo fotit.
Na zámku není nic autentického. Jsou zde vystavovány nějaké místní vykopávky a zapůjčené exempláře. Můžete si zde také prohlédnout předměty, které Němci při odchodu naházeli do studny. Samopal, pistole,… Našla se v ní snad i část archivu SS.
Zapůjčených předmětů je zde hodně, je na co se dívat.
Na zámku se také scházejí Templáři. Průvodce se o nich zmínil, ale kdo to je, co zde dělají a projednávají, nevěděl. Vše ohledně tohoto řádu je opředeno tajemstvím.
Po prohlídce jsme se ještě vydali na kratší procházku po anglickém zámeckém parku a pak následovala cesta domů.
Pobyt v kraji J. V. Sládka jsem si opravdu užila.
Přidejte odpověď