Zabil jsem jelena

Letos jsme strávili celkem kulturní podzim. Shlédli jsme dva muzikály v našem oblíbeném Hudebním divadle Karlín a třetí v Divadle Lucie Bílé.

U Lucie jsme byli poprvé. V muzikále Srdeční záležitost hraje Lucie Bílá hlavní roli bez alternace. Tím máte alespoň jistotu, že uslyšíte právě ji. Před vystoupením nás přišla všechny pozdravit a zároveň nám připomenout, že se blíží uzávěrka Českého slavíka a že pro ni můžeme na místě jednoduše pomocí QR kódu hlasovat. Mladí prý mají čas. Ti se dočkají třeba později. Tak jo. Obchodníci nás lákají na nákupy z pohodlí domova, my jsme měli možnost hlasovat z pohodlí jejího divadla.

Poslední letošní plánovanou kulturní akcí a zároveň největší peckou, byli Jeleni v O2 aréně, kde slavili 10. výročí vzniku kapely. Lístky jsme kupovali tak dlouho dopředu, že jsme málem na toto vystoupení zapomněli. Zde jsem také nikdy nebyla. Při záběrech z koncertu Marka Ztraceného z této arény jsem si říkala, že by stálo za to, se tam někdy podívat.

Tak jsem konečně měla příležitost. Jenže v bytě nedokončená rekonstrukce, venku sněhová kalamita a mně se nikam nechtělo. Takhle jsem si to asi někdy na jaře, kdy jsme kupovali lístky, nepředstavovala.

Vyrazili jsme dříve, aby nás na cestě nic nezaskočilo a i v případě kalamity jsme měli rezervu. V Praze se ukázalo, že s rezervou jsme to přehnali. Dovnitř pouštěli asi až za 20 minut. Asi jsme nebyli sami. Před námi už stála pěkná fronta nadšených fanoušků. Paní za mnou pronesla: „Věkový průměr nic moc, samé báby jako já.“ Radši jsem se neohlédla. Možná by přidala: „A jako Vy.“

Vystoupení mělo začít ve 20 hodin. V 19.30 přišla Tereza Balonová s kapelou a zkrátila nám čekání na skupinu Jelen. Několikrát se nám představila, připomněla nám, že na Českém slavíku byla zvolená objevem roku, upozornila nás na svoje příspěvky na sociálních sítích, na svoje vystoupení v roce 2024,…

A ve 20.15 konečně zazněly tóny písničky „Zabil jsem v lese jelena“. Už naplněná aréna konečně o sobě dala vědět. Diváci tleskali, křičeli, pískali. A postupem času přidávali na intenzitě. Reakce rozbouřených fanoušků doplňovaly světelné efekty, oheň, zkrátka všechno, co ke skvělému koncertu patří.

Ani s tím věkovým průměrem to nebylo tak hrozné, jak paní ve frontě prorokovalo. Mladí a i ti školou povinní byli také.

Hosty byli skupina Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou, bratr a sestra Jindry Poláka. Bratr překvapil. Dostavil se v kiltu. Naostro tedy nebyl. To nám na závěr předvedl, když přizvedl sukni a předklonil se zády k publiku. Význam kiltu jsem zprvu nechápala. Pak jsme se dozvěděli, že bratři spolu dříve hráli a zpívali na ulicích ve Skotsku.

Přestávka nebyla, lidé si průběžně chodili pro pití a s konzumací v hledišti nebyl na rozdíl od jiných akcí žádný problém.

Celou dobu jsem čekala na moji oblíbenou Magdalénu. Blížil se konec, už bylo i pár přídavků a Magdaléna nikde. Konečně byl vznesen ten pravý dotaz: „Nezazněla snad nějaká vaše oblíbená písnička?“ Hledištěm jednohlasně zahučelo: „Magdaléna.“ Tak jo, nejsem sama, kdo čekal na tuto písničku.

Koncert byl super. I Jindra Polák občas nedokázal skrýt dojetí nad reakcí publika na jeho písničky. Užili si to všichni. Fanoušci i členové skupiny Jelen. Takže, oslava jak má být.

Příští rok budou v oslavě pokračovat i v jiných městech. Tak si to nenechte ujít.