Každým rokem 31.8. jsme slavily s Pájou její svátek. Teď už druhým rokem se oslava nekoná. Z jindy tak příjemného a veselého dne se stal den smutný. Den plný bolestných vzpomínek.
Ne, že bychom svátek považovaly za něco významného. Byla to příležitost si popovídat při dobrém jídle a pití. Pája pila růžové víno, já bílé a jen tak jsme si povídaly, smály se a dobře se bavily. Nikdy mě nenapadlo, že tyto příjemné příležitosti tak brzy skončí.
Někdy to zkrátka tak je. Teprve konec udělá z běžné události událost výjimečnou. A tou se pro mě oslava Páji jmenin stala.
31.8. zapálím svíčku doma i na hrobě a budu s láskou místo oslavy vzpomínat. Určitě nebudu vzpomínat sama.
Přidejte odpověď