Češtinářka

Janička má ráda klid,
ve třídě se bouří lid.
Chce nás učit disciplíně,
čumíme však na ni líně.
Jak v hospodě sedíme,
nepřítomně hledíme.
Kdo ví, kde jsme právě duchem,
vše nám leze druhým uchem.
Úča nás zas prudí,
literka nás nudí.
Nenacházím slov,
když nám končí sloh.
Všichni čekaj na zvonění,
to nám končí utrpení.
Pod tím vším je ale milá,
po třídě se rozhlíží,
nevadí jí navíc kila,
vůbec ji to netíží.
Češtiny je ale třeba,
bude to náš denní chleba.
Děkujem jí za všechno,
neříkáme sbohem,
ještě o ní slyšíme,
loučíme se (tímto) slovem.

Autorka básně: Pavlína Ch.